pátek 19. října 2012

RC review: Deník úúúplně obyčejného upíra


Autor: Tom Collins
Překlad: Zdík Dušek
Originální název: Diary of a Wimpy Vampire – Because The Undead Have Feelings Too
Žánr: Paranormálno, romantické, upíři, parodie
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.
Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…
Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Ve stínech kráčím
s touhou rozháranou
ty kráčíš na slunci
a tvé oči planou
Ach, k tobě se připojit
na světle jak toužím
mám však z toho pupínky
vyrážkou se soužím

Ve stínech kráčím

Hlavním hrdinou této knihy/deníku je Nigel Mullet, jehož myšlenky a zážitky nás v příběhu provázejí. Nigelovi je už skoro sto let, ovšem navždy zůstane patnáctiletým puberťákem a to je naprostá otrava. Kdo by vlastně stál o to, aby mu navždy mutoval hlas a objevovali se pupínky ve chvílích, kdy to čekáte nejméně. A ještě k tomu, když se ani trochu nepodobáte tomu, co jste. Nigel po přeměně nedostal do vínku nadpřirozenou krásu a rychlost a tak je odkázán na své rodiče, kteří mu musí nosit krev. No a když se k tomu připočte i mladší sestra/upír, která dostala vše, co on ne, tak je to opravdu velká otrava.

Upíři jsou všude

Upíry snad ani nemusím představovat, tahle krev sající monstra, zná v této době snad každý. Jenže ne vždy jsou takový jací mají být, ne vždy se jejich přeměna povede. Existuje nejméně jeden známí upír, který je na tom bledě, protože v sobě má z upírů nanejvýš tak chuť na krev a nespaní.

Překlad

Knihu jsem v originále a ani v jiném jazyce než našem nečetla, takže můžu napsat jen to, že kniha/deník je psaná opravdu čtivě a rozhodně nenudí.

Hodnocení

Jako první bych vyzdvihla hlavně styl, jakým je kniha napsaná. Jak už několikrát naznala, jedná se o deník Nigela a tak je to i celkově pojaté. Kniha není rozdělená na kapitoly, ale na dny, podle toho, kdy Nigel přidal nějaký příspěvek. Proto v knize nečekejte dlouhé popisy míst a scén, které se v knize udály a počítejte s tím, že budete rovnou hozeni do popisu končícího dne.
Kniha je napsaná stylem, kterým přemýšlí a mluví většina dospívajících a tak rozhodně nadchne a jen tak nepustí.
Abych byla upřímná, od knihy toho moc nečekejte, opravdu ne. Jak už jsem napsala, nenajdete v ní dlouhé popisy okolí a ani zdlouhavé monology, ty tam totiž ani nejsou. Kniha je napsaná tak, aby se čtenář bavil a odreagoval se po dlouhém dnu. A svůj účel plní na jedničku. Já sama jsem polovinu knihy přečetla při zdlouhavé dvanácti hodinové cestě do Polska a jen díky této knize jsem se nenudila a cestu si tak dokázala užít.
Ovšem aby se neřeklo, nějakou malou akcičku v knize přecijen najdete a musím uznat, že autor umí dobře zatloukat, protože já jsem si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jestli ten, kdo si myslím je ten, co upíjí krev Nigelovým spoluobčanům.
A přestože už naprosto nevím, co bych ke knize měla napsat, musím ještě připsat, že kniha byla opravdu povedená i co se týče ilustrací. Nejméně jeden malý obrázek najdete na každé stránce knihy. Za ilustrace jsem byla opravdu hodně ráda a to i přesto, že nemám ilustrované knihy moc v oblibě. Tedy myslím opravdu ty, kde se vkládán nějaký obrázek a ne upravené kousky stránek a tak.
Z těchto všech důvodů, které jsem vyjmenovala bych nakonec doporučila opravdu všem, co se chtějí odreagovat. A jako bonus je to i dobrá kniha pro nečtenáře, protože toho textu taky není moc.

Knize dávám 4 hvězdičky.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

středa 3. října 2012

RC review: Sukuba 4 - Žár


Autor: Richelle Mead
Překlad: Katrin Mekki
Originální název: Succubus heat
Žánr: Fantasy
Počet stran: 310
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2012
Anotace: Některá přání se splní až ve chvíli, když už nám jsou k ničemu… Nadpřirozená svůdkyně Georgina nese rozchod se spisovatelem Sethem jen velmi těžce. Propadá starým zlozvykům a nesmrtelní kamarádi už nemůžou její věčné nářky vystát. A pak provede Georgina něco tak hrozného, že ji její šéf, arcidémon Jerome, vykáže za trest z města. Provinilá sukuba se ocitá ve Vancouveru, kde má pomáhat tamnímu démonovi s problematickou skupinou satanistů. Její vyhnanství skončí stejně náhle, jako k němu došlo: mezi nesmrtelnými v Seattlu se děje cosi podivného a vše nasvědčuje tomu, že Jeroma někdo unesl a uvěznil. Jeho nesmrtelní podřízení rázem ztrácejí nadpřirozené schopnosti. Všichni se společnými silami pouštějí do pátrání po Jeromovi, aby všechno bylo jako dřív. Jediná Georgina v daném stavu nachází i kladnou stránku: když teď při sexu nebere mužům životní energii, mohla by se zase dát dohromady s milovaným Sethem. Jenže jak to udělat, když je zadaný?



Proč toho nevyužít?

Georgina rozchod se Sethem nesnáší dobře. Právě i to je důvod, proč je ardidémonem Seattlu poslána na terapie, aby se zbavila svého smutku a fungovala zase normálně. Jenže Georgina to tak trochu nezvládne a nakonec se i přes zákaz vyspí se svým terapeutem, což Jeroma rozzuří a pošle Georginu do Vancouveru, aby pomohla tamějšímu arcidémonovi Cedrikovi vyřešit problém se skupinou satanistů, která se vymyká kontrole. A právě v tu chvíli je Jerom někým vyvolán a tím pádem uvězněn. Všichni jeho podřízení tedy ihned poté ztrácejí své nadpřirozené schopnosti a jediná Goergina se rozhodne, že Jeroma musí najít.

Sukuba

Někomu se může zdát, že být nesmrtelným je něco naprosto úžasného. Jenže kdo z nás by chtěl být opravdovou sukubou či upírem? Nesmrtelnost za chvíli omrzí a na povrch se začne dostávat i ta stinná stránka této možnost. Jenže na rozdíl od pohledu jiných autorů, kdy se může nesmrtelná bytost zabít několika málo způsoby, Richelle Mead stvořila svět, kde sice nesmrtelní mají vlastní vůli a mohou si do jisté míry dělat co chtějí, ale na druhou stranu své duše dobrovolně zaprodali a tak se z nich stala bytost, která má jen opravdu zlomek možností na něco takového.
 
Richelle Mead se narodila v Michiganu a nyní žije v Seattle. Má tři různé diplomy. Bakalářský za studium Svobodných umění univerzity v Michiganu, magisterský za studium komparativní religionistiky ve Western Michigan University a třetí na University of Washington.
Mead aktivně pracuje na třech sériích současně. Její rozvrh je náročný, protože napíše návrh na novou knihu každé tři měsíce. Je to velmi rychlé na rozdíl od jiných autorů, jejichž práce trvá rok.
Tak dlouho jak se naučila číst je fascinována mytologií a folklórem. Pokud zrovna nepíše nebo nečte knihu, ráda cestuje, nakupuje šaty, zajímá se o koktejly.

Překlad

Ať přemýšlím jak chci, nedokáži přijít na nic, co bych v překladu vytkla. Kniha je napsaná poutavě a člověka jen tak nepustí. Takže mu nemám co vytknout.

Hodnocení

Je všeobecně známo, že je Richelle Mead jednou z mích nejoblíbenějších autorek a proto jsem si myslela, že jí nikdy nebudu mít co vytknout, ale opak se stal skutečností, protože v této knize byl jeden opravdu velký faktor, který mi kazil celou knihu. A to Georgina, která se mi už od prvního dílu znelíbila a to vlastně skoro vším. Jako první za to může její charakter, jak říká Dante, je až moc romantická a já se nestydím říct, že je až extrémně naivní, což bych od sukuby žijící již několik století naprosto nečekala, ale stále se přesvědčuji o opaku.
V menším stínu mé nesnášenlivosti Goerginy se ocitl i Seth, kterého jsem začala mít skoro stejně jako ji nerada. Opravdu mi lezl na nervy a to vším, co udělal. Já chápu, co ho k tomu vedlo, ale i tak jsem na něj byla naštvaná.
Po dlouhé době se také ukázala má slabost pro ‚bad boye‘ a já si naprosto zamilovala Danteho, který mi zpříjemňoval každou scénu, kde se objevil. Jen mě trochu mrzí ten konec.
Co se ovšem musí nechat je fakt, že ať už Richelle píše o čem chce, vždy z toho vznikne něco, co je opravdu dobře psané a člověk se u toho nenudí. Což byl právě faktor, proč Sukubu vlastně čtu raději ji nenechám ležet v poličce. Kniha je psána velmi čtivě, zábavně a o akci a napětí také nejste ochuzeni. Díky zmizení Jeroma se kniha stává i lehce detektivní, což díl oživuje.
Jak je pro Mead zvykem, čtenář ani nemusí mít přečtené předchozí díly série, aby pochopil, co se v nich dělo. Na rozdíl od Vampýrské akademie, kde byl předchozí děj zpracován jako první kapitola s každé z knih, se v Žáru informace objevují podle toho, zda je to v dané chvíli potřebné. Což se mi rozhodně líbilo více.
Díky její čtivosti byl jediný faktor, proč jsem knihu tak dlouho četla (kolem dvou týdnu), škola, která mi kvůli začínajícímu zkoušení brala hodně času a já tak nemohla knihu číst tak moc, jak jsem chtěla a měla v plánu. Rozhodně se k ní časem vrátit, abych si ji mohla v klidu přečíst a nemusela ji pořád odkládat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože až na vykreslení postavy a mi kniha až nezdravě líbila.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.