I'm back!

Moje pauza, která měla trvat jen do chvíle, kdy se mi sundá dlaha z ruky se trochu vymkla z rukou. A já o sobě nedala od té doby vůbec vědět.

Ale já za to nemůžu.

Já jsem nezapomněla a

RC review: Bílý Kůň

Autor: Alex Adams

Překlad: Jana Vlčková

Originální název: White horse

Série: Bílý kůň

Díl: 1.

Žánr: Postapokalyptický thriller, romance

Počet stran: 304

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2011

Anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.
Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…

Bílý kůň

Hlavní hrdinkou knihy je Zoey jako jedna z mála přežila záhadný virus, který ze dne na den začal napadat lidi a způsobovat jim buď smrt a nebo něco daleko horšího. Ovšem i lidé, kteří přežili se hodně změnili, lidská povaha se ukázala v tom nejhorším světle, jakého bylo možno. Ve všem tomto zmatku se Zoey snaží dostat přes celou Evropu až do Řecka, kde je někdo, kdo jí je hodně blízký a ne nejenom jí. Jenže cesta je dlouhá a ne všichni lidé, které na ní potká, jsou hodní.

Virus

Filmů a knih o konci či změně světa je nespočet. Mnoho z nich se zabývá i tím co by bylo, kdyby se z lidí staly monstra. Knižní svět byl díky této knize obohacen o další možnost, jakou by mohla naše společnost skončit a jde o zdařilí pokus ukázat nám nejen, jak jsme lehce postradatelní, ale i to, jak jsou důležité vztahy mezi lidmi.

Alex Adams se narodila na Novém Zélandu, vyrůstala v Řecku a v Austrálii, a momentálně žije v Oregonu, což je vlastně takový Nový Zéland bez mračen obtížného hmyzu.

Její prvotina Bílý kůň zapůsobila v literárním světě jako zjevení. Není třeba žádných nabubřelých popisů a reklamních sloganů. Bílý kůň je zkrátka výjimečná kniha, která vás uhrane.

Překlad

K překladu nemám žádné výhrady, podle mě se opravdu povedl a atmosféra knihy byla úžasně převedena do knižní podoby v našem jazyce.

Hodnocení

Mé první pocity při čtení knihy byly, že ji nejspíš ani nedočtu, protože mi nejdřív moc nesedl styl, kterým byla kniha psána. Přišel mi příliš strohý a nezajímavý. Zezačátku jsem se u knihy notně nudila a měla sto chutí ji odložit a nikdy se k ní nevrátit a napsat recenzi jen na to, co jsem přečetla. Nakonec jsem se ovšem ovládla a později přišla na to, že jsem udělala dobře. Kniha mě po chvíli začala bavit a já si ji opravdu začala užívat. Začala jsem ji prožívat a dokázala se do děje i postav vcítit. Po delší době u mě kniha vyvolala různé emoce a konečně to nebyli jen ty dobré, tentokrát jsem se o postavy nejen bála, ale dokonce mě kniha donutila i si uvědomit, že budoucnost, která je v knize ukázána není ani zdaleka nereálná a svět se k něčemu takovému opravdu blíží.

Jako největší plus knihy jsem viděla i to, že se autorka rozhodla k napsání dvou příběhových linií. Tedy před cestou do Řecka a před virusem a po virusu. I když je tento styl psaní o něco těžší, tak se s ním autorka vypořádala opravdu bravurně a dala tak čtenářům možnost být nejen u toho, když už je svět v troskách, ale i do chvílí, kdy šel do záhuby.

Další plus vidím v tom, jak autorka zakomponovala do příběhu i trochu tajemna a to nejen tím, jak si pohrála s nákazou a vším kolem toho. Nejhlavnější plus dávám za tajemnou nádobu, která mi dvě noci nedala spát a musela jsem o ní přemýšlet i když jsem nemusela.

Jediné, co mě opravdu hodně naštvalo byl konec. Po přečtení poslední věty jsem začala nadávat a raději ani nečetla ukázku z Rudého koně, protože jsem si jistá, že bych se nedožila příštího roku, kdy vyjde a na který se už teď neskutečně těším.

Nemůžu tedy nic jiného, nežli knihu všemi deseti (v tuto chvíli devíti) doporučit. Možná nejde o zábavné čtení, ale kniha je to opravdu vydařená.

Dávám zasloužených 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Deník úúúplně obyčejného upíra

Autor: Tom Collins

Překlad: Zdík Dušek

Originální název: Diary of a Wimpy Vampire – Because The Undead Have Feelings Too

Žánr: Paranormálno, romantické, upíři, parodie

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.
Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…
Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Ve stínech kráčím

s touhou rozháranou

ty kráčíš na slunci

a tvé oči planou

Ach, k tobě se připojit

na světle jak toužím

mám však z toho pupínky

vyrážkou se soužím

Ve stínech kráčím

Hlavním hrdinou této knihy/deníku je Nigel Mullet, jehož myšlenky a zážitky nás v příběhu provázejí. Nigelovi je už skoro sto let, ovšem navždy zůstane patnáctiletým puberťákem a to je naprostá otrava. Kdo by vlastně stál o to, aby mu navždy mutoval hlas a objevovali se pupínky ve chvílích, kdy to čekáte nejméně. A ještě k tomu, když se ani trochu nepodobáte tomu, co jste. Nigel po přeměně nedostal do vínku nadpřirozenou krásu a rychlost a tak je odkázán na své rodiče, kteří mu musí nosit krev. No a když se k tomu připočte i mladší sestra/upír, která dostala vše, co on ne, tak je to opravdu velká otrava.

Upíři jsou všude

Upíry snad ani nemusím představovat, tahle krev sající monstra, zná v této době snad každý. Jenže ne vždy jsou takový jací mají být, ne vždy se jejich přeměna povede. Existuje nejméně jeden známí upír, který je na tom bledě, protože v sobě má z upírů nanejvýš tak chuť na krev a nespaní.

Překlad

Knihu jsem v originále a ani v jiném jazyce než našem nečetla, takže můžu napsat jen to, že kniha/deník je psaná opravdu čtivě a rozhodně nenudí.

Hodnocení

Jako první bych vyzdvihla hlavně styl, jakým je kniha napsaná. Jak už několikrát naznala, jedná se o deník Nigela a tak je to i celkově pojaté. Kniha není rozdělená na kapitoly, ale na dny, podle toho, kdy Nigel přidal nějaký příspěvek. Proto v knize nečekejte dlouhé popisy míst a scén, které se v knize udály a počítejte s tím, že budete rovnou hozeni do popisu končícího dne.

Kniha je napsaná stylem, kterým přemýšlí a mluví většina dospívajících a tak rozhodně nadchne a jen tak nepustí.

Abych byla upřímná, od knihy toho moc nečekejte, opravdu ne. Jak už jsem napsala, nenajdete v ní dlouhé popisy okolí a ani zdlouhavé monology, ty tam totiž ani nejsou. Kniha je napsaná tak, aby se čtenář bavil a odreagoval se po dlouhém dnu. A svůj účel plní na jedničku. Já sama jsem polovinu knihy přečetla při zdlouhavé dvanácti hodinové cestě do Polska a jen díky této knize jsem se nenudila a cestu si tak dokázala užít.

Ovšem aby se neřeklo, nějakou malou akcičku v knize přecijen najdete a musím uznat, že autor umí dobře zatloukat, protože já jsem si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jestli ten, kdo si myslím je ten, co upíjí krev Nigelovým spoluobčanům.

A přestože už naprosto nevím, co bych ke knize měla napsat, musím ještě připsat, že kniha byla opravdu povedená i co se týče ilustrací. Nejméně jeden malý obrázek najdete na každé stránce knihy. Za ilustrace jsem byla opravdu hodně ráda a to i přesto, že nemám ilustrované knihy moc v oblibě. Tedy myslím opravdu ty, kde se vkládán nějaký obrázek a ne upravené kousky stránek a tak.

Z těchto všech důvodů, které jsem vyjmenovala bych nakonec doporučila opravdu všem, co se chtějí odreagovat. A jako bonus je to i dobrá kniha pro nečtenáře, protože toho textu taky není moc.

Knize dávám 4 hvězdičky.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Sukuba 4 - Žár

Autor: Richelle Mead

Překlad: Katrin Mekki

Originální název: Succubus heat

Žánr: Fantasy

Počet stran: 310

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2012

Anotace: Některá přání se splní až ve chvíli, když už nám jsou k ničemu… Nadpřirozená svůdkyně Georgina nese rozchod se spisovatelem Sethem jen velmi těžce. Propadá starým zlozvykům a nesmrtelní kamarádi už nemůžou její věčné nářky vystát. A pak provede Georgina něco tak hrozného, že ji její šéf, arcidémon Jerome, vykáže za trest z města. Provinilá sukuba se ocitá ve Vancouveru, kde má pomáhat tamnímu démonovi s problematickou skupinou satanistů. Její vyhnanství skončí stejně náhle, jako k němu došlo: mezi nesmrtelnými v Seattlu se děje cosi podivného a vše nasvědčuje tomu, že Jeroma někdo unesl a uvěznil. Jeho nesmrtelní podřízení rázem ztrácejí nadpřirozené schopnosti. Všichni se společnými silami pouštějí do pátrání po Jeromovi, aby všechno bylo jako dřív. Jediná Georgina v daném stavu nachází i kladnou stránku: když teď při sexu nebere mužům životní energii, mohla by se zase dát dohromady s milovaným Sethem. Jenže jak to udělat, když je zadaný?

Proč toho nevyužít?

Georgina rozchod se Sethem nesnáší dobře. Právě i to je důvod, proč je ardidémonem Seattlu poslána na terapie, aby se zbavila svého smutku a fungovala zase normálně. Jenže Georgina to tak trochu nezvládne a nakonec se i přes zákaz vyspí se svým terapeutem, což Jeroma rozzuří a pošle Georginu do Vancouveru, aby pomohla tamějšímu arcidémonovi Cedrikovi vyřešit problém se skupinou satanistů, která se vymyká kontrole. A právě v tu chvíli je Jerom někým vyvolán a tím pádem uvězněn. Všichni jeho podřízení tedy ihned poté ztrácejí své nadpřirozené schopnosti a jediná Goergina se rozhodne, že Jeroma musí najít.

Sukuba

Někomu se může zdát, že být nesmrtelným je něco naprosto úžasného. Jenže kdo z nás by chtěl být opravdovou sukubou či upírem? Nesmrtelnost za chvíli omrzí a na povrch se začne dostávat i ta stinná stránka této možnost. Jenže na rozdíl od pohledu jiných autorů, kdy se může nesmrtelná bytost zabít několika málo způsoby, Richelle Mead stvořila svět, kde sice nesmrtelní mají vlastní vůli a mohou si do jisté míry dělat co chtějí, ale na druhou stranu své duše dobrovolně zaprodali a tak se z nich stala bytost, která má jen opravdu zlomek možností na něco takového.

 

Richelle Mead se narodila v Michiganu a nyní žije v Seattle. Má tři různé diplomy. Bakalářský za studium Svobodných umění univerzity v Michiganu, magisterský za studium komparativní religionistiky ve Western Michigan University a třetí na University of Washington.
Mead aktivně pracuje na třech sériích současně. Její rozvrh je náročný, protože napíše návrh na novou knihu každé tři měsíce. Je to velmi rychlé na rozdíl od jiných autorů, jejichž práce trvá rok.
Tak dlouho jak se naučila číst je fascinována mytologií a folklórem. Pokud zrovna nepíše nebo nečte knihu, ráda cestuje, nakupuje šaty, zajímá se o koktejly.

Překlad

Ať přemýšlím jak chci, nedokáži přijít na nic, co bych v překladu vytkla. Kniha je napsaná poutavě a člověka jen tak nepustí. Takže mu nemám co vytknout.

Hodnocení

Je všeobecně známo, že je Richelle Mead jednou z mích nejoblíbenějších autorek a proto jsem si myslela, že jí nikdy nebudu mít co vytknout, ale opak se stal skutečností, protože v této knize byl jeden opravdu velký faktor, který mi kazil celou knihu. A to Georgina, která se mi už od prvního dílu znelíbila a to vlastně skoro vším. Jako první za to může její charakter, jak říká Dante, je až moc romantická a já se nestydím říct, že je až extrémně naivní, což bych od sukuby žijící již několik století naprosto nečekala, ale stále se přesvědčuji o opaku.

V menším stínu mé nesnášenlivosti Goerginy se ocitl i Seth, kterého jsem začala mít skoro stejně jako ji nerada. Opravdu mi lezl na nervy a to vším, co udělal. Já chápu, co ho k tomu vedlo, ale i tak jsem na něj byla naštvaná.

Po dlouhé době se také ukázala má slabost pro ‚bad boye‘ a já si naprosto zamilovala Danteho, který mi zpříjemňoval každou scénu, kde se objevil. Jen mě trochu mrzí ten konec.

Co se ovšem musí nechat je fakt, že ať už Richelle píše o čem chce, vždy z toho vznikne něco, co je opravdu dobře psané a člověk se u toho nenudí. Což byl právě faktor, proč Sukubu vlastně čtu raději ji nenechám ležet v poličce. Kniha je psána velmi čtivě, zábavně a o akci a napětí také nejste ochuzeni. Díky zmizení Jeroma se kniha stává i lehce detektivní, což díl oživuje.

Jak je pro Mead zvykem, čtenář ani nemusí mít přečtené předchozí díly série, aby pochopil, co se v nich dělo. Na rozdíl od Vampýrské akademie, kde byl předchozí děj zpracován jako první kapitola s každé z knih, se v Žáru informace objevují podle toho, zda je to v dané chvíli potřebné. Což se mi rozhodně líbilo více.

Díky její čtivosti byl jediný faktor, proč jsem knihu tak dlouho četla (kolem dvou týdnu), škola, která mi kvůli začínajícímu zkoušení brala hodně času a já tak nemohla knihu číst tak moc, jak jsem chtěla a měla v plánu. Rozhodně se k ní časem vrátit, abych si ji mohla v klidu přečíst a nemusela ji pořád odkládat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože až na vykreslení postavy a mi kniha až nezdravě líbila.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Knihy za září (2012)

Sakra, kde se to tady všechno vzalo? Vždyť já si skoro nic nekupovala a skoro nic mi nedošlo. Ono se to sem teleportovalo, jinak to už vážně není možné.

Takže v pátek po návratu z adaptačního kurzu jsem se s výkřikem a krosnou na zádech rozeběhla do levných knih a s výkřikem "Miláčci mí jediný," jsem prohrabávala všechny možné i nemožné knihy v obchodě. :) No tak dobře, krosnu jsem nechala s mámou před levnými knihami a běžela tam bez ní. A co bych byla za knihomola, abych s po týdnu bez knih a civilizace alespoň něco málo nekoupila? Jako první mi do očí padly tyhle dva komixy, protože za mangu bych to moc nepovažovala. :D No první díl Maximum Ride jsem si už přečetla a nevím, co bych si o tom měla myslet.

Tak tyhle dvě knihy bych asi do ruky jen tak nedostala, kdybych na ně nenarazila v knižním bazaru u VeEee... Já prostě neodolala a musela je mít... po Pod nekonečnou oblohou házím očka už nějakou dobu a Prokletý dům mám už nějakou dobu přečtený a líbil se mi, takže jsem neváhala.
Kamsahamnida VeEee unnie. (Já si tu korejštinu prostě nikdy neopustím.)

Sakra, jak já jsem vůbec získala ten Hvězdný prach? A co to vůbec je? Já to vidím poprvý a to nelžu. Já ani nevěděla, že mi v knihovničce něco takovýho straší. Až dneska jsem se dozvěděla, že mi došla z nějakýho antikvariátu, ze kterého mi měla dojít jedna manga - tohle teda žádná manga není a nemá ani trochu podobný jméno.
Jméno hvězdy. No řekněte, vy byste odolali? Obálka sice nic moc, ale ten podtitulek, já ji prostě mít musela.

Jen si mě máme "vyzvedne" po adapťáku a hned jsem málem zabitá za to, že mi celý týden chodili nějaké voloviny a že mě asi zabije, protože je všechny bral táta, který je na knihy přímo alergický. Po delším rozhovoru jsem z ní vypáčila, že mi došlo něco o nějakýho Domina. Moje první reakce. "Wtf? Co? Jaký zas Domino? To neznám!" a o asi pět vteřin poté mi došlo, o co tu jde. Žár mi už došel na recenzi? Po návštěvě levných knih jsem se vydala k Barvičovi s tím, že potřebuji ten předchozí díl, abych je měla konečně zatím všechny. Peníze jsem dostala a pádila do knihkupectví, kde jsem podlehla zátěžovému testu na nervy, když jsem zjistila, že za tu stejnou cenu bych mohla mít i jednu mangu a raději tu knihu Sny popadla a pádila k pokladně.

Tenhle tlustý pacholek mě stál skoro všechny mé nervy, protože jeho sehnat mě stálo víc času než ta angličtina, kterou jsem hledala skoro hodinu, než jsem přišla na to, že ji mají ve skladu a dostala ji. Já si sice tuhle bichličku nemusela kupovat, ale já prostě chtěla. Jak snadné je mě ovlivnit. :) Jen mě mrzí, že je chudinka trochu potlučený, poslední na skladě a za trochu větší slevu. To se mi líbí. A už mi dvakrát pomohl. Malý labyrint literatury.

Moje dlouhé mlčení - no řekněme, že mám knihu podepsanou a i zážitky z besedy s paní, která tuhle knihu nejenom napsala, ale i všechno v ní prožila - tedy ztratila celou rodinu, byla v Osvětimi a další životní pohromy. Jsem ráda za to, že jsem měla tu možnost tuto paní poznat a to i přes to, že jsem byla z té kamery hodně nervózní.
From up above - moje yaoi dušička se ozvala a já neodolala. Kdo by taky odolal? Já tuhle mangu prostě žeru, je naprosto dokonalá. Naprosto. A rozhodně není mojí posledni yaoi mangou, kterou si přečtu. ;)

A to nejlepší na konec, tedy podle mého měřítka. Knihy, které jsem chtěla strašně dlouho a konečně je mám. A nevyměnila bych je za nic na světě.
Korejská konverzace - jak jinak bych se líp naučila korejsky? No, ne že bych něco neuměla už předtím, ale takhle se mi to zdá lepší než ten můj zmatený slovníček. Což mi připomíná, že bych se měla konečně pořádně naučit to jejich písmo, mluvit a psát je něco naprosto odlišného.
V koreji se korejcům nevyhneme - kniha jako stvořená pro mě. Za pár let se chystám do Jižní Koree a tak se chci dozvědět co nejvíce o jejich kultuře, minulosti a vlastně všechno možné. Tahle kniha je opravdu úžasně napsaná a navíc pravdivá. A i přes některé nepříjemnosti, které v ní byly se do Koree těším.

RC review: Paranormálové II - Nikdo není bez viny

Autor: Kiersten White

Překlad: Emílie Harantová

Originální název: Supernaturally

Žánr: Paranormální fantasy

Počet stran: 338

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Anotace: V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny.

UPÍŘI

Myslela jsem, že vím, jak tě ochránit.

VLKODLACI

Myslela jsem, že vím, kam patřím.

VÍLY

Ale svět se posouvá, věci se mění.

VODOUŠI

A pravda je taková,

že jsem nevěděla vůbec nic.

Nový život

Evie byla v MAZP prohlášena za nezvěstnou a nejspíš tím pádem i mrtvou, což ji dává možnost žít normální život, o kterém vždy tolik snila, ale přichází na to, že to není až tak moc velká zábava a že studentský život se naprosto vůbec nepodobá tomu, který si vysnila díky svému oblíbenému seriálu. Evie tak přichází na to, že i přes to, že byla vlastně MAZP vězněna, tak by se k práci pro ně ráda vrátila, což se za chvíli ukáže jako jedna z možností, které dostane. Evie se snaží skloubit svou normální práci s prací pro MAZP a do toho ještě nějak vnést řád v jejím vztahu s Leasem, který studuje na univerzitě a tak na ni nemá moc času. A aby toho nebylo málo, po celém světě se začnou ztrácet paranormálové.

Proč by ne?

V prvním dílu této trilogie jsme měli možnost se seznámit v mnoha druhy paranormálů a to jak těch dobrých, tak i těch zlých. Přičemž se někdy i tyhle možnosti měnili v pochodu. První díl byl i díky tomu plný akce a rozhodně jste se od první stránky až po tu poslední nenudili. V tomto díle se podíváme více na zoubek některým paranormálům a seznámíme se i s nějakými novými. A navíc si rozhodně zamilujete jednu hodnou upírku a jednoho naprosto šíleného kluka, které vás nenechají v klidu.

Kiersten White se narodila a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi.
Kiersten je autor bestsellerů, paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Série se jmenuje Paranormálové. Také píše povídky, antologii s 13 steampunkovými romantickými povídkami.
I když její kariéra jako spisovatele začala jen před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou celou řadu projektů. Po dokončení trilogie Paranormálové se chystá uvést na trh novou thrillerovou série. Také pracuje na knize Isadora, nadcházejícím románu o modení teenagerce, jejíž rodiče jsou egyptští bohové.

Překlad

Mám pocit, že buď jsem se snažila knihy zbavit tak rychle, že jsem je nepostřehla a nebo jich tam bylo opravdu minimálně. Ano, mluvím o chybách, kterých bylo v první díle požehnaně.

V druhém díle jsem si skoro žádných nevšimla, sem tam jsem ale i tak postřehla nějaký malý překlep, kvůli kterému jsem musela přemýšlet nad tím, co tím chtěla překladatelka říci, protože sice to povětšinou byla slova, která jakž takž dávala smysl, ale jinak měnila i třeba celou větu.

Také jsem si všimla menších proměn jména Vivian, která se v jednu chvíli jmenovala naprosto jinak a poté zase takhle, což mě poprvé trochu zmátlo a já musela přemýšlet nad tím, jestli se jedná pořád o tu stejnou osobu.

Hodnocení

Nestydím se napsat, že kniha mě zaujala spíše než příběhem svou obálkou, která se mi líbí o trochu více, než ta k předchozímu dílu. Samotný příběh v tomto díle oproti tomu předchozímu bohužel opravdu hodně pokulhává. První čtvrtinu knihy jsem do ní byla začtená a naprosto nadšená, ale po přechodu blíže k polovině, příběh začal značně pokulhávat a pokud bych to tak měla říct, tak dokonce i přicházet o „dech“, příběh začal být opravdu hodně nudný a naprosto nezáživný a nestydím se říct, že kdybych mohla, nejspíš bych ho na chvíli zase odložila a nechala si ho na kdo ví kdy. Ale stále ještě doufám, že styl, jakým byla kniha napsána byl autorčin záměr a že pro změnu s dalším dílem dokáže vyrazit dech mě.

Další věc, která mi oproti minulému dílu naprosto lezla na nervy byla právě sama Evie, které jsem chvílemi chtěla kroutit krkem a dělat přednášky o tom, jak se změnila a že chci zpět to, jak se chovala v minulém díle, kdy jsem k ní dá se říci i vhlížela. Většinu knihy mi svým jednáním brnkala na nervy a tak jsem se jenom těšila na chvíle, kdy dostane nějaký úkol od MAZP, jelikož v těch chvílích jsem měla pocit, že se vrací ta stará dobrá Evie, kterou jsem měla tak ráda.

Stejně jako minulý díl je i tento v mezích ukončený a přesto i připravený na pokračování.

Nakonec musím říct, že i přes všechny ty mínusy, které jsem tu sepsala a díky kterým to vypadá, že knihu naprosto nesnáším a nechci ji už v životě vidět, ji chci doporučit všem, kteří četla a i ještě nečetli předchozí díl. Věřím, že i přes možná zklamání na tom nakonec budete tak jako já a nebudete se moci dočkat dalšího dílu. Protože i přes to všechno to u mě takto je.

Knize dávám 3 hvězdičky, tedy o jednu méně, než u předchozího dílu.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Review: Chvíle před koncem

Autor: Lauren Oliver

Překlad: Veronika Volejnová

Originální název: Before I Fall

Žánr: Paranormálno, romantické

Počet stran: 348

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Téma smrti je poslední dobou jednou z nejvíce propíraných témat v YA knihách, které jsou více méně ze života. Já sama bych dokázala za pár vteřin říct alespoň tři názvy knih, které mají takovou tématiku a jednou z nich je právě Chvíle před koncem.

Copak nemáš kamarádky?

Samantha Kingstonová studuje na Jeffersovoně střední, škole sebevrahů, jak se jí trefně říká. Spolu se svými třemi kamarádkami patří mezi elitu školy. Nejobletovanější, nejhezčí a největší snoby na škole. Má vše, co si holka může přát. Dokonalý život, přátele a kluka, po kterém házela očkem už několik let a rozhodně není jediná, kdo o něm dennodenně sní. 12. února se na škole tradičně koná Kupidův den, ve kterém už dávno nejde o tom, aby jste dostali růži od svého přítele, ale hlavně o to, kolik jich dostanete. A také je to den, kdy se dají provádět všelijaké rošťárny, které vám projdou.

Pro Sam je tento den ovšem i dnem důležitým a to hlavně proto, protože ji čeká noc s jejím přítelem. Vše se má konat po večírku, na kterém se sejdou všichni lidi ze střední školy, tedy hlavně ti starší. Vše se ovšem pokazí ve chvíli, kdy na něj dojde Juliet, která zapříčiní to, že se kamarádky chvíli po jejím příchodu rozhodnou odjet domů. Ovšem všechno se v tu chvíli změní. Holky se nabourají a Sam umře. Ovšem to by nebylo zas tak hrozné, kdyby se ihned poté neprobudila ve své posteli. Je ráno 12. února a den, na jehož konci zemře začíná znovu.

„Slib mi, že tu se mnou zůstaneš,“ řeknu.

„Slibuji.“

Stává se už asi menším zvykem, že první věc, která mě na knihách naštve jsou hlavní hrdinky. Ano Sam se mi od první chvíle, kdy jsem si přečetla první její myšlenku protivila. Byla prototypem holky, která šikanuje jiné lidi a to jen proto, aby se udržela na vrcholu potravního řetězce střední školy. Holky, která jde za uznáním přes mrtvoly. Ovšem musím uznat, že postupem času si mě i ona získala tím, jak se měnila a stávala se více ohleduplnou a normální.

 

Ty za to nemůžeš, to já.

Hlavní věc, proč se mi kniha opravdu líbila je to, jak je vymyšlený děj. Možná to není moc originální, ale stále a dokola prožívat svůj poslední den? Užívala jsem si každou kapitolu knihy, každou chvíli, kdy se Sam měnila. Chvílemi jsem i přemýšlela nad tím, jak tohle skončí. Jestli se jí podaří se zachránit, nebo ne. Jestli vše změní, jestli se změní ona sama natolik, abych ji mohla mít ráda. U téhle knihy jsem prostě prožívala jedno velké jestli.

Ať jsme udělaly cokoliv, takhle se to nesmí stát.

Kniha možná není o tom, že všude padají hlavy a po městě pobíhají naštvaní zombie, upíři, či něco jiného paranormálního. Tahle kniha je osobitá hlavně tím, že je o životě. O změně. O vnímání člověka jako takového. O tom, co je správné a co ne. Kniha vás donutí přemýšlet nad tím, jestli je váš život opravdu takový, jaký by jste ho chtěli mít. Jestli ho nepotřebujete trochu pozměnit.

Pochopte, nevěděly jsme to.

Když jsem knihu viděla v knihovně, neváhala jsem a okamžitě si ji půjčila. O jejím přečtení jsem přemýšlela už dlouho, stále jsem váhala nad tím, jestli si ji mám koupit, nebo půjčit. Na naprostý závěr mohu napsat jen jedno, rozhodně si ji přečtěte, nebudete litovat. A víte co, nepřemýšlejte nad pučením od kamaráda nebo z knihovny. Prostě si ji rovnou pořiďte. Například já už se nemohu dočkat, až si ji v budoucnu koupím. Protože tuhle knihu prostě doma mít musím.