sobota 17. listopadu 2012

RC review: Bílý Kůň


Autor: Alex Adams
Překlad: Jana Vlčková
Originální název: White horse
Série: Bílý kůň
Díl: 1.
Žánr: Postapokalyptický thriller, romance
Počet stran: 304
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2011
Anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.
Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…


Bílý kůň

Hlavní hrdinkou knihy je Zoey jako jedna z mála přežila záhadný virus, který ze dne na den začal napadat lidi a způsobovat jim buď smrt a nebo něco daleko horšího. Ovšem i lidé, kteří přežili se hodně změnili, lidská povaha se ukázala v tom nejhorším světle, jakého bylo možno. Ve všem tomto zmatku se Zoey snaží dostat přes celou Evropu až do Řecka, kde je někdo, kdo jí je hodně blízký a ne nejenom jí. Jenže cesta je dlouhá a ne všichni lidé, které na ní potká, jsou hodní.

Virus

Filmů a knih o konci či změně světa je nespočet. Mnoho z nich se zabývá i tím co by bylo, kdyby se z lidí staly monstra. Knižní svět byl díky této knize obohacen o další možnost, jakou by mohla naše společnost skončit a jde o zdařilí pokus ukázat nám nejen, jak jsme lehce postradatelní, ale i to, jak jsou důležité vztahy mezi lidmi.

Alex Adams se narodila na Novém Zélandu, vyrůstala v Řecku a v Austrálii, a momentálně žije v Oregonu, což je vlastně takový Nový Zéland bez mračen obtížného hmyzu.
Její prvotina Bílý kůň zapůsobila v literárním světě jako zjevení. Není třeba žádných nabubřelých popisů a reklamních sloganů. Bílý kůň je zkrátka výjimečná kniha, která vás uhrane.

Překlad

K překladu nemám žádné výhrady, podle mě se opravdu povedl a atmosféra knihy byla úžasně převedena do knižní podoby v našem jazyce.

Hodnocení

Mé první pocity při čtení knihy byly, že ji nejspíš ani nedočtu, protože mi nejdřív moc nesedl styl, kterým byla kniha psána. Přišel mi příliš strohý a nezajímavý. Zezačátku jsem se u knihy notně nudila a měla sto chutí ji odložit a nikdy se k ní nevrátit a napsat recenzi jen na to, co jsem přečetla. Nakonec jsem se ovšem ovládla a později přišla na to, že jsem udělala dobře. Kniha mě po chvíli začala bavit a já si ji opravdu začala užívat. Začala jsem ji prožívat a dokázala se do děje i postav vcítit. Po delší době u mě kniha vyvolala různé emoce a konečně to nebyli jen ty dobré, tentokrát jsem se o postavy nejen bála, ale dokonce mě kniha donutila i si uvědomit, že budoucnost, která je v knize ukázána není ani zdaleka nereálná a svět se k něčemu takovému opravdu blíží.
Jako největší plus knihy jsem viděla i to, že se autorka rozhodla k napsání dvou příběhových linií. Tedy před cestou do Řecka a před virusem a po virusu. I když je tento styl psaní o něco těžší, tak se s ním autorka vypořádala opravdu bravurně a dala tak čtenářům možnost být nejen u toho, když už je svět v troskách, ale i do chvílí, kdy šel do záhuby.
Další plus vidím v tom, jak autorka zakomponovala do příběhu i trochu tajemna a to nejen tím, jak si pohrála s nákazou a vším kolem toho. Nejhlavnější plus dávám za tajemnou nádobu, která mi dvě noci nedala spát a musela jsem o ní přemýšlet i když jsem nemusela.
Jediné, co mě opravdu hodně naštvalo byl konec. Po přečtení poslední věty jsem začala nadávat a raději ani nečetla ukázku z Rudého koně, protože jsem si jistá, že bych se nedožila příštího roku, kdy vyjde a na který se už teď neskutečně těším.
Nemůžu tedy nic jiného, nežli knihu všemi deseti (v tuto chvíli devíti) doporučit. Možná nejde o zábavné čtení, ale kniha je to opravdu vydařená.

Dávám zasloužených 5 hvězdiček.


Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.