RC review: Bílý Kůň

Autor: Alex Adams

Překlad: Jana Vlčková

Originální název: White horse

Série: Bílý kůň

Díl: 1.

Žánr: Postapokalyptický thriller, romance

Počet stran: 304

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2011

Anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.
Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…

Bílý kůň

Hlavní hrdinkou knihy je Zoey jako jedna z mála přežila záhadný virus, který ze dne na den začal napadat lidi a způsobovat jim buď smrt a nebo něco daleko horšího. Ovšem i lidé, kteří přežili se hodně změnili, lidská povaha se ukázala v tom nejhorším světle, jakého bylo možno. Ve všem tomto zmatku se Zoey snaží dostat přes celou Evropu až do Řecka, kde je někdo, kdo jí je hodně blízký a ne nejenom jí. Jenže cesta je dlouhá a ne všichni lidé, které na ní potká, jsou hodní.

Virus

Filmů a knih o konci či změně světa je nespočet. Mnoho z nich se zabývá i tím co by bylo, kdyby se z lidí staly monstra. Knižní svět byl díky této knize obohacen o další možnost, jakou by mohla naše společnost skončit a jde o zdařilí pokus ukázat nám nejen, jak jsme lehce postradatelní, ale i to, jak jsou důležité vztahy mezi lidmi.

Alex Adams se narodila na Novém Zélandu, vyrůstala v Řecku a v Austrálii, a momentálně žije v Oregonu, což je vlastně takový Nový Zéland bez mračen obtížného hmyzu.

Její prvotina Bílý kůň zapůsobila v literárním světě jako zjevení. Není třeba žádných nabubřelých popisů a reklamních sloganů. Bílý kůň je zkrátka výjimečná kniha, která vás uhrane.

Překlad

K překladu nemám žádné výhrady, podle mě se opravdu povedl a atmosféra knihy byla úžasně převedena do knižní podoby v našem jazyce.

Hodnocení

Mé první pocity při čtení knihy byly, že ji nejspíš ani nedočtu, protože mi nejdřív moc nesedl styl, kterým byla kniha psána. Přišel mi příliš strohý a nezajímavý. Zezačátku jsem se u knihy notně nudila a měla sto chutí ji odložit a nikdy se k ní nevrátit a napsat recenzi jen na to, co jsem přečetla. Nakonec jsem se ovšem ovládla a později přišla na to, že jsem udělala dobře. Kniha mě po chvíli začala bavit a já si ji opravdu začala užívat. Začala jsem ji prožívat a dokázala se do děje i postav vcítit. Po delší době u mě kniha vyvolala různé emoce a konečně to nebyli jen ty dobré, tentokrát jsem se o postavy nejen bála, ale dokonce mě kniha donutila i si uvědomit, že budoucnost, která je v knize ukázána není ani zdaleka nereálná a svět se k něčemu takovému opravdu blíží.

Jako největší plus knihy jsem viděla i to, že se autorka rozhodla k napsání dvou příběhových linií. Tedy před cestou do Řecka a před virusem a po virusu. I když je tento styl psaní o něco těžší, tak se s ním autorka vypořádala opravdu bravurně a dala tak čtenářům možnost být nejen u toho, když už je svět v troskách, ale i do chvílí, kdy šel do záhuby.

Další plus vidím v tom, jak autorka zakomponovala do příběhu i trochu tajemna a to nejen tím, jak si pohrála s nákazou a vším kolem toho. Nejhlavnější plus dávám za tajemnou nádobu, která mi dvě noci nedala spát a musela jsem o ní přemýšlet i když jsem nemusela.

Jediné, co mě opravdu hodně naštvalo byl konec. Po přečtení poslední věty jsem začala nadávat a raději ani nečetla ukázku z Rudého koně, protože jsem si jistá, že bych se nedožila příštího roku, kdy vyjde a na který se už teď neskutečně těším.

Nemůžu tedy nic jiného, nežli knihu všemi deseti (v tuto chvíli devíti) doporučit. Možná nejde o zábavné čtení, ale kniha je to opravdu vydařená.

Dávám zasloužených 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Deník úúúplně obyčejného upíra

Autor: Tom Collins

Překlad: Zdík Dušek

Originální název: Diary of a Wimpy Vampire – Because The Undead Have Feelings Too

Žánr: Paranormálno, romantické, upíři, parodie

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.
Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…
Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Ve stínech kráčím

s touhou rozháranou

ty kráčíš na slunci

a tvé oči planou

Ach, k tobě se připojit

na světle jak toužím

mám však z toho pupínky

vyrážkou se soužím

Ve stínech kráčím

Hlavním hrdinou této knihy/deníku je Nigel Mullet, jehož myšlenky a zážitky nás v příběhu provázejí. Nigelovi je už skoro sto let, ovšem navždy zůstane patnáctiletým puberťákem a to je naprostá otrava. Kdo by vlastně stál o to, aby mu navždy mutoval hlas a objevovali se pupínky ve chvílích, kdy to čekáte nejméně. A ještě k tomu, když se ani trochu nepodobáte tomu, co jste. Nigel po přeměně nedostal do vínku nadpřirozenou krásu a rychlost a tak je odkázán na své rodiče, kteří mu musí nosit krev. No a když se k tomu připočte i mladší sestra/upír, která dostala vše, co on ne, tak je to opravdu velká otrava.

Upíři jsou všude

Upíry snad ani nemusím představovat, tahle krev sající monstra, zná v této době snad každý. Jenže ne vždy jsou takový jací mají být, ne vždy se jejich přeměna povede. Existuje nejméně jeden známí upír, který je na tom bledě, protože v sobě má z upírů nanejvýš tak chuť na krev a nespaní.

Překlad

Knihu jsem v originále a ani v jiném jazyce než našem nečetla, takže můžu napsat jen to, že kniha/deník je psaná opravdu čtivě a rozhodně nenudí.

Hodnocení

Jako první bych vyzdvihla hlavně styl, jakým je kniha napsaná. Jak už několikrát naznala, jedná se o deník Nigela a tak je to i celkově pojaté. Kniha není rozdělená na kapitoly, ale na dny, podle toho, kdy Nigel přidal nějaký příspěvek. Proto v knize nečekejte dlouhé popisy míst a scén, které se v knize udály a počítejte s tím, že budete rovnou hozeni do popisu končícího dne.

Kniha je napsaná stylem, kterým přemýšlí a mluví většina dospívajících a tak rozhodně nadchne a jen tak nepustí.

Abych byla upřímná, od knihy toho moc nečekejte, opravdu ne. Jak už jsem napsala, nenajdete v ní dlouhé popisy okolí a ani zdlouhavé monology, ty tam totiž ani nejsou. Kniha je napsaná tak, aby se čtenář bavil a odreagoval se po dlouhém dnu. A svůj účel plní na jedničku. Já sama jsem polovinu knihy přečetla při zdlouhavé dvanácti hodinové cestě do Polska a jen díky této knize jsem se nenudila a cestu si tak dokázala užít.

Ovšem aby se neřeklo, nějakou malou akcičku v knize přecijen najdete a musím uznat, že autor umí dobře zatloukat, protože já jsem si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jestli ten, kdo si myslím je ten, co upíjí krev Nigelovým spoluobčanům.

A přestože už naprosto nevím, co bych ke knize měla napsat, musím ještě připsat, že kniha byla opravdu povedená i co se týče ilustrací. Nejméně jeden malý obrázek najdete na každé stránce knihy. Za ilustrace jsem byla opravdu hodně ráda a to i přesto, že nemám ilustrované knihy moc v oblibě. Tedy myslím opravdu ty, kde se vkládán nějaký obrázek a ne upravené kousky stránek a tak.

Z těchto všech důvodů, které jsem vyjmenovala bych nakonec doporučila opravdu všem, co se chtějí odreagovat. A jako bonus je to i dobrá kniha pro nečtenáře, protože toho textu taky není moc.

Knize dávám 4 hvězdičky.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Sukuba 4 - Žár

Autor: Richelle Mead

Překlad: Katrin Mekki

Originální název: Succubus heat

Žánr: Fantasy

Počet stran: 310

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2012

Anotace: Některá přání se splní až ve chvíli, když už nám jsou k ničemu… Nadpřirozená svůdkyně Georgina nese rozchod se spisovatelem Sethem jen velmi těžce. Propadá starým zlozvykům a nesmrtelní kamarádi už nemůžou její věčné nářky vystát. A pak provede Georgina něco tak hrozného, že ji její šéf, arcidémon Jerome, vykáže za trest z města. Provinilá sukuba se ocitá ve Vancouveru, kde má pomáhat tamnímu démonovi s problematickou skupinou satanistů. Její vyhnanství skončí stejně náhle, jako k němu došlo: mezi nesmrtelnými v Seattlu se děje cosi podivného a vše nasvědčuje tomu, že Jeroma někdo unesl a uvěznil. Jeho nesmrtelní podřízení rázem ztrácejí nadpřirozené schopnosti. Všichni se společnými silami pouštějí do pátrání po Jeromovi, aby všechno bylo jako dřív. Jediná Georgina v daném stavu nachází i kladnou stránku: když teď při sexu nebere mužům životní energii, mohla by se zase dát dohromady s milovaným Sethem. Jenže jak to udělat, když je zadaný?

Proč toho nevyužít?

Georgina rozchod se Sethem nesnáší dobře. Právě i to je důvod, proč je ardidémonem Seattlu poslána na terapie, aby se zbavila svého smutku a fungovala zase normálně. Jenže Georgina to tak trochu nezvládne a nakonec se i přes zákaz vyspí se svým terapeutem, což Jeroma rozzuří a pošle Georginu do Vancouveru, aby pomohla tamějšímu arcidémonovi Cedrikovi vyřešit problém se skupinou satanistů, která se vymyká kontrole. A právě v tu chvíli je Jerom někým vyvolán a tím pádem uvězněn. Všichni jeho podřízení tedy ihned poté ztrácejí své nadpřirozené schopnosti a jediná Goergina se rozhodne, že Jeroma musí najít.

Sukuba

Někomu se může zdát, že být nesmrtelným je něco naprosto úžasného. Jenže kdo z nás by chtěl být opravdovou sukubou či upírem? Nesmrtelnost za chvíli omrzí a na povrch se začne dostávat i ta stinná stránka této možnost. Jenže na rozdíl od pohledu jiných autorů, kdy se může nesmrtelná bytost zabít několika málo způsoby, Richelle Mead stvořila svět, kde sice nesmrtelní mají vlastní vůli a mohou si do jisté míry dělat co chtějí, ale na druhou stranu své duše dobrovolně zaprodali a tak se z nich stala bytost, která má jen opravdu zlomek možností na něco takového.

 

Richelle Mead se narodila v Michiganu a nyní žije v Seattle. Má tři různé diplomy. Bakalářský za studium Svobodných umění univerzity v Michiganu, magisterský za studium komparativní religionistiky ve Western Michigan University a třetí na University of Washington.
Mead aktivně pracuje na třech sériích současně. Její rozvrh je náročný, protože napíše návrh na novou knihu každé tři měsíce. Je to velmi rychlé na rozdíl od jiných autorů, jejichž práce trvá rok.
Tak dlouho jak se naučila číst je fascinována mytologií a folklórem. Pokud zrovna nepíše nebo nečte knihu, ráda cestuje, nakupuje šaty, zajímá se o koktejly.

Překlad

Ať přemýšlím jak chci, nedokáži přijít na nic, co bych v překladu vytkla. Kniha je napsaná poutavě a člověka jen tak nepustí. Takže mu nemám co vytknout.

Hodnocení

Je všeobecně známo, že je Richelle Mead jednou z mích nejoblíbenějších autorek a proto jsem si myslela, že jí nikdy nebudu mít co vytknout, ale opak se stal skutečností, protože v této knize byl jeden opravdu velký faktor, který mi kazil celou knihu. A to Georgina, která se mi už od prvního dílu znelíbila a to vlastně skoro vším. Jako první za to může její charakter, jak říká Dante, je až moc romantická a já se nestydím říct, že je až extrémně naivní, což bych od sukuby žijící již několik století naprosto nečekala, ale stále se přesvědčuji o opaku.

V menším stínu mé nesnášenlivosti Goerginy se ocitl i Seth, kterého jsem začala mít skoro stejně jako ji nerada. Opravdu mi lezl na nervy a to vším, co udělal. Já chápu, co ho k tomu vedlo, ale i tak jsem na něj byla naštvaná.

Po dlouhé době se také ukázala má slabost pro ‚bad boye‘ a já si naprosto zamilovala Danteho, který mi zpříjemňoval každou scénu, kde se objevil. Jen mě trochu mrzí ten konec.

Co se ovšem musí nechat je fakt, že ať už Richelle píše o čem chce, vždy z toho vznikne něco, co je opravdu dobře psané a člověk se u toho nenudí. Což byl právě faktor, proč Sukubu vlastně čtu raději ji nenechám ležet v poličce. Kniha je psána velmi čtivě, zábavně a o akci a napětí také nejste ochuzeni. Díky zmizení Jeroma se kniha stává i lehce detektivní, což díl oživuje.

Jak je pro Mead zvykem, čtenář ani nemusí mít přečtené předchozí díly série, aby pochopil, co se v nich dělo. Na rozdíl od Vampýrské akademie, kde byl předchozí děj zpracován jako první kapitola s každé z knih, se v Žáru informace objevují podle toho, zda je to v dané chvíli potřebné. Což se mi rozhodně líbilo více.

Díky její čtivosti byl jediný faktor, proč jsem knihu tak dlouho četla (kolem dvou týdnu), škola, která mi kvůli začínajícímu zkoušení brala hodně času a já tak nemohla knihu číst tak moc, jak jsem chtěla a měla v plánu. Rozhodně se k ní časem vrátit, abych si ji mohla v klidu přečíst a nemusela ji pořád odkládat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože až na vykreslení postavy a mi kniha až nezdravě líbila.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Paranormálové II - Nikdo není bez viny

Autor: Kiersten White

Překlad: Emílie Harantová

Originální název: Supernaturally

Žánr: Paranormální fantasy

Počet stran: 338

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Anotace: V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny.

UPÍŘI

Myslela jsem, že vím, jak tě ochránit.

VLKODLACI

Myslela jsem, že vím, kam patřím.

VÍLY

Ale svět se posouvá, věci se mění.

VODOUŠI

A pravda je taková,

že jsem nevěděla vůbec nic.

Nový život

Evie byla v MAZP prohlášena za nezvěstnou a nejspíš tím pádem i mrtvou, což ji dává možnost žít normální život, o kterém vždy tolik snila, ale přichází na to, že to není až tak moc velká zábava a že studentský život se naprosto vůbec nepodobá tomu, který si vysnila díky svému oblíbenému seriálu. Evie tak přichází na to, že i přes to, že byla vlastně MAZP vězněna, tak by se k práci pro ně ráda vrátila, což se za chvíli ukáže jako jedna z možností, které dostane. Evie se snaží skloubit svou normální práci s prací pro MAZP a do toho ještě nějak vnést řád v jejím vztahu s Leasem, který studuje na univerzitě a tak na ni nemá moc času. A aby toho nebylo málo, po celém světě se začnou ztrácet paranormálové.

Proč by ne?

V prvním dílu této trilogie jsme měli možnost se seznámit v mnoha druhy paranormálů a to jak těch dobrých, tak i těch zlých. Přičemž se někdy i tyhle možnosti měnili v pochodu. První díl byl i díky tomu plný akce a rozhodně jste se od první stránky až po tu poslední nenudili. V tomto díle se podíváme více na zoubek některým paranormálům a seznámíme se i s nějakými novými. A navíc si rozhodně zamilujete jednu hodnou upírku a jednoho naprosto šíleného kluka, které vás nenechají v klidu.

Kiersten White se narodila a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi.
Kiersten je autor bestsellerů, paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Série se jmenuje Paranormálové. Také píše povídky, antologii s 13 steampunkovými romantickými povídkami.
I když její kariéra jako spisovatele začala jen před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou celou řadu projektů. Po dokončení trilogie Paranormálové se chystá uvést na trh novou thrillerovou série. Také pracuje na knize Isadora, nadcházejícím románu o modení teenagerce, jejíž rodiče jsou egyptští bohové.

Překlad

Mám pocit, že buď jsem se snažila knihy zbavit tak rychle, že jsem je nepostřehla a nebo jich tam bylo opravdu minimálně. Ano, mluvím o chybách, kterých bylo v první díle požehnaně.

V druhém díle jsem si skoro žádných nevšimla, sem tam jsem ale i tak postřehla nějaký malý překlep, kvůli kterému jsem musela přemýšlet nad tím, co tím chtěla překladatelka říci, protože sice to povětšinou byla slova, která jakž takž dávala smysl, ale jinak měnila i třeba celou větu.

Také jsem si všimla menších proměn jména Vivian, která se v jednu chvíli jmenovala naprosto jinak a poté zase takhle, což mě poprvé trochu zmátlo a já musela přemýšlet nad tím, jestli se jedná pořád o tu stejnou osobu.

Hodnocení

Nestydím se napsat, že kniha mě zaujala spíše než příběhem svou obálkou, která se mi líbí o trochu více, než ta k předchozímu dílu. Samotný příběh v tomto díle oproti tomu předchozímu bohužel opravdu hodně pokulhává. První čtvrtinu knihy jsem do ní byla začtená a naprosto nadšená, ale po přechodu blíže k polovině, příběh začal značně pokulhávat a pokud bych to tak měla říct, tak dokonce i přicházet o „dech“, příběh začal být opravdu hodně nudný a naprosto nezáživný a nestydím se říct, že kdybych mohla, nejspíš bych ho na chvíli zase odložila a nechala si ho na kdo ví kdy. Ale stále ještě doufám, že styl, jakým byla kniha napsána byl autorčin záměr a že pro změnu s dalším dílem dokáže vyrazit dech mě.

Další věc, která mi oproti minulému dílu naprosto lezla na nervy byla právě sama Evie, které jsem chvílemi chtěla kroutit krkem a dělat přednášky o tom, jak se změnila a že chci zpět to, jak se chovala v minulém díle, kdy jsem k ní dá se říci i vhlížela. Většinu knihy mi svým jednáním brnkala na nervy a tak jsem se jenom těšila na chvíle, kdy dostane nějaký úkol od MAZP, jelikož v těch chvílích jsem měla pocit, že se vrací ta stará dobrá Evie, kterou jsem měla tak ráda.

Stejně jako minulý díl je i tento v mezích ukončený a přesto i připravený na pokračování.

Nakonec musím říct, že i přes všechny ty mínusy, které jsem tu sepsala a díky kterým to vypadá, že knihu naprosto nesnáším a nechci ji už v životě vidět, ji chci doporučit všem, kteří četla a i ještě nečetli předchozí díl. Věřím, že i přes možná zklamání na tom nakonec budete tak jako já a nebudete se moci dočkat dalšího dílu. Protože i přes to všechno to u mě takto je.

Knize dávám 3 hvězdičky, tedy o jednu méně, než u předchozího dílu.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Trojská maska

Autor: David Gibbins

Překlad: Ladislav P. Valík

Originální název: The Mask of Troy

Žánr: Dobrodružné

Počet stran: 445

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2012

Anotace: Podmořský archeolog Jack Howard má neodbytný pocit, že legendární objevitel Tróje, Heinrich Schliemann, neprozradil světu všechno, co na svých vykopávkách našel. Zdá se, jako by dávné zlo, jež smetlo kvetoucí civilizaci, nezemřelo s padlými králi, ale hnalo lidstvo dál, do dalších krvavých, ničivých válek.

Nacistická posedlost neomezenou mocí se nezastaví před ničím, ani když od konce druhé světové války uplynulo už kolik desetiletí. Jenže co má společného koncentrační tábor blízko Belsenu s podivným „klíčem“ z podzemí Tróje? A co viděla tajemná dívka s harfou? Úplně jiné dívce jde ale o život. A Jacku Howardovi je tak drahá, že si kvůli ní ochotně potřísní ruce krví zabijáků…

Neodhalená tajemství

Jack Howard je známý podmořský archeolog, který se mimo jiné i proslavil tím, že našel bajnou Atlantidu a donedávna neznámé kousky města Trója. Zrovna v tuto chvíli se snaží najít potopený vrak lodi bájného krále Agamemnona a ukázat tak světu, že nejde jen o legendu. Jenže na paty mu začnou šlapat jak úřady a povolení k podmořskému hledání, ale i nacistická společnost, která má v plánu obnovit slávu někdejší třetí říše. A míní toho dosáhnout jakýmkoliv způsobem a to i tím, že unesou Jackovu dceru Rebeku. Jenže Jack se nevzdá bez boje.

Zpátky do minulosti

Každý už ve svém životě určitě slyšel o knihách, které jsou z archeologického prostředí. Někomu mohou vyhovovat více, někomu méně, ale i tak jsou nedílnou součástí literatury a alespoň jednou si nějakou takovou knihu člověk přečte. Někdy s úspěchem a někdy s neúspěchem.

David Gibbins se narodil v Kanadě roku 1962. Nejprve pracoval jako podmořský archeolog. Později získal na Cambidge titul doktora filozofie a vyučoval archeologii. Je celesvětově uznávanou kapacitou v oboru starobylých lodních vraků a potopených měst. Vedl četné expedice zkoumající podmořské zkoumající podmořské oblasti ve Středozemí a po celém světě. Nyní svůj čas dělí mezi práce v terénu a psaním knih ze svého světa.

Překlad

Knihu jsem sice v originále nečetla, ovšem i tak můžu pochválit český překlad, který se podle mě opravdu hodně povedl.  I když některé výrazy pro mě byly trochu horší na pochopení.

Hodnocení

Na knihu mám naprosto rozhozený názor. Nevím, jestli se mi více líbila a nebo nelíbila. Jedno je ovšem do jisté míry, a že jí nebylo málo, jsem si knihu a její příběh užívala. I když bylo mnoho chvíli, kdy jsem skřípala zuby a myslela si u některých termínů, jestli by to taky nešlo napsat ‚česky‘, abych tomu rozuměla. Přesto bylo takových chvil míň, než by se dalo čekat.

Trojská maska má dobrý děj, který nijak nepokulhává a styl psaní, díky kterému kniha plyne opravdu hodně rychle. Kdybych nebylo těch již zmíněných chvil, dokázala bych ji přečíst opravdu za chvíli a to i přesto, že není rozhodně nejmenší, co se rozsahu stran týče.

Kdybych tu měla vyjmenovávat všechny postavy, co se v knize vyskytují, byly bychom tu ještě několik dalších dnů. Příběh je možná na první pohled vymyšlený a postavy v něm také, ale opak je pravdou. Fikce se v tomto příběhu překrývá a realitou a tak se při čtení můžete i naučit pár dějepisných informací, které by mohou hodit i v normálním životě.

Jedinou věcí, kterou bych knize vytkla je fakt, že i přes její čtivost se některé scény až moc na můj vkus táhly a proto jsem získávala dojem, že bych měla dělat taky něco naprosto jiného, než číst. V těchto chvílích jsem ji bez ostychu nechala ležet a i několik hodin na ni ani nepomyslela a to i přesto, že mě hned po těchto scénách čekaly scény, které byly přímo akcí nabyté.

Asi největší klad knihy nevidím v tom, jak byla napsaná, ale v její přehlednosti. Už se stává zvykem, že u více knih se stejným hlavním hrdinou se první kapitola stává jakýmsi shrnutím minulých dílů a faktů, která by mohli v knize čtenáře zmátnout, pokud předchozí díly nečetl. Ovšem Trojská maska není stejný případ. Ve chvílích, kdy je potřeba nějakého shrnutí z jednoho z předchozích dílů, autor jej dokázal naprosto přirozeně přidat k ději tak, aby jste se nad tím ani nepozastavili, což mu je rozhodně k dobru.

Knize dávám 3 hvězdičky, protože i přes všechny ty plusy nesplnila tak úplně mé očekávání.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství Metafora a nebo na arara.cz

RC review: Rouhání?

Autor: Asia Bibi

Překlad: Robert Thomas

Originální název: Blasphéme

Žánr: Životopis

Počet stran: 131

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: Trest smrti za jeden doušek vody?...
Neuvěřitelný, přesto skutečný příběh křesťanky, která žije v Pákistánu a čeká na popravu. Čeho se dopustila? Při práci na poli se napila muslimské vody, a tím ji znesvětila. Byla odsouzena k trestu smrti a nyní je ve vězení. Za záchranu matky pěti dětí bojuje ve světě řada vlivných osobností včetně papeže.
Výtěžek z prodeje této knihy bude věnován dětem a manželovi, kteří se musí skrývat. Část výtěžku připadne také na úhradu právníkům, kteří ženu obhajují.

Nevím, kolik času života mi zbývá

Asia Bibi je naprosto normální matka pěti dětí, která je ovšem zavřená ve vězení. A může za to jeden jediný doušek vody, které se napila ve chvíli, kdy pracovala na poli s dalšími ženami. Asia Bibi je totiž křesťankou a ti jsou v její rodné zemi, Pákistánu, odsuzování a utlačování. A tak Asia Bibi čeká již několik let na popravu, které se nevyhne, i když jedna cesta k vysvobození je, ovšem pomůže seznámení lidí s jejím osudem tomu, aby se vyhnula smrti?

Nic jsem nespáchala!

Každá země je jiná. Lidé mají vlastní zásady, pravidla, způsob, jakým jsou vychováváni. A ať se kdo chce jak chce snaží, není možné, abychom byly všichni na stejné mentální výši a vše viděli stejně.

Kniha Rouhání je možnost, jak se alespoň trochu podívat pod pokličku muslimských států, o kterých většinou každý slyší jen to nejhorší a ani teď tomu nebude jinak. V těchto zemích je možné i to, co by se v našich končinách hledalo jen stěží a nebo se to snažíme skrývat. Snad nikdo z nás si nedokáže představit, že by stačil jen jeden jediný doušek vody, či něčeho stejně primitivního, na to, aby Vás ihned zavřeli do vězení a chtěli popravit.

Překlad

Originál jsem nečetla, proto nemůžu soudit a tak půjdu jako vždy do menší hloubky. Styl, jakým byla kniha psána, je opravdu strohý a tak se čte rychle. Ovšem jeho strohost se odráží v tom, že Asia Bibi nemá jako mnoho žen z její země dostatečné vzdělání a tak ani nemůže být jiné, navíc k přihlédnutí k jejímu osudu a jejímu psychickému stavu, se ani není čemu divit.

Ovšem styl dokáže chytit a kniha se čte opravdu dobře.

Hodnocení

Pro začátek musím říct, že jsem opravdu pár měsíců musela vydýchávat to, co jsem se v této knize dočetla, protože to na mě opravdu po psychické stránce bylo trochu moc a nedokázala jsem to nějakou dobu pořádně strávit.

Ke čtení jsem nejdříve přistupovala s tím, že půjde prostě o naprosto normální příběh, protože jsem člověk, který nemůže o nějakém pravdivém příběhu ani slyšet. Potom vše prožívám o hodně hůř. Bohužel se mi moc dlouho samu sebe obelhávat nedařilo a nakonec jsem skoro polovinu knihy oplakala a ke konci nadávala, co je to za svět a jak se něco takového vůbec může stát. A věřím, nebo spíše mi je jasné, že u Vás to nebude o moc jiné, protože tahle kniha je opravdu vše, jen ne šťastná.

Každý, kdo si knihu přečte okamžitě zjistí, jak těžké pro mě je napsat tuhle recenzi, protože tohle je opravdu kniha, na kterou se nedá nic napsat. Kniha, kterou nemůžete nikomu doporučit, protože to prostě a jednoduše nejde. Je to něco, co si každý musí sám přečíst a udělat si svůj vlastní názor, protože o to tu taky jde. Tenhle příběh je o ženě, která prožívá peklo a která už několik let čeká na to, až příjde den, kdy ji popraví. Nikdo si nedokáže představit, jaké to je a upřímně ani o to nestojím.

Na závěr tedy nemůžu nic jiného, nežli doufat, že se rozhodnete dát knize šanci a budete si tak moct udělat svůj vlastní obrázek o ní a životě Asia Bibi. Zároveň koupí knihy pomůžete i její rodině, která se musí skrývat, alespoň toto je důvod, proč si knihu alespoň koupit.

Knize dávám 5 hvězdiček, protože to prostě ani jinak nejde. Zanechala ve mně mnoho pocitů, které jen tak nezmizí a zase jednou mi ukázala, jak je tenhle svět stále ještě zkažený.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

RC review: Nemám žádné jméno

Autor: Dagmar Hilarová

Žánr: Deníkový životopis

Počet stran: 96

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky.
Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.

Svět je jeden velký ranč…

Hlavní hrdinkou, nebo chcete-li ženou, která vše v knize na vlastní kůži prožila je Dagmar Berzetti (později Hilarová), která kvůli svému polovičnímu židovskému původu musela jít do koncentračního tábora a troufám si říct, že i díky „štěstí“ osudu, skončila v Terezíně, který nebyl ani zdaleka tak špatný, jako jiné koncentrační tábory.

V příběhu se ovšem objevuje spousta lidí, ovšem nutno poznamenat, že většina z nich bohužel neměla to štěstí a do konce války nepřežili. Ovšem člověk, který stojí za zmínku je kromě Dagmar hlavně Jiří Pavel, starší bratr spisovatele Oty Pavla.

… a život nosí kolty zatraceně nízko

Myslím, že o koncentračních táborech nemám co říct. Alespoň ne nic z toho, co by nebylo všeobecně známo. Rozhodně nebudu sama, komu jen při pomyšlení na to, co tam dělali židům, mrazí v zádech. Na internetu je možné najít miliony fotek z koncentráků a upřímně, už jen z nich jde člověku mráz po zádech.

Myslím, že ani nemusím představovat koncentrační tábor Terezín, který je v naší republice a ve které se kniha/deník odehrává.

Dagmar Hilarová (26. březen 1928, Praha - 1. červenec 1996, Praha) byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala pře 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů.
1943-1945 internována v koncentračním táboře, po válce dokončila střední školu a navštěvovala jazykový institut v Praze. Pracovala v zemědělství, ve zdravotnictví a jako sekretářka filmové produkce.
Psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, holandštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobní próza v esperantu. Překládala také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech (1968-1970). V pražské Viole byla uvedena tři pásma její poezie (1965-1974). Spolupracovala s československým rozhlasem.

Hodnocení

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu pořádně sepsat všechny své myšlenky. Tento knižní počin je jednoznačně jedním z nejpovedenějším, které jsem za poslední dobu četla.

První, co bych u knihy ráda zvýraznila je to, že se v ní zabývá i tím, co je v poslední době velmi prodiskutovávané a musím se přiznat, že jsem ani na chvíli neměla pocit, že by kniha byla napsána kýmkoliv jiným, nežli paní Hilarovou. A to ani předtím, než jsem samotnou knihu začala číst. Ať si kdo chce, co chce říká, já mám v autorství jasno a ani jsem kvůli tomu nemusela číst fakta o autorství v knize.

U této knihy nejde napsat, že byla naprosto úžasně napsaná a autorka má úžasný styl psaní. Sice by všechno tohle byla pravda, ovšem zde je jen napsat, že Dagmar Hilarová je krásně poprala s tím, jak sepsat své vzpomínky, popsat své pocity a vůbec ji obdivuji za to, že něco takového dokázala. Já bych nemohla.

Možná se některým lidem může zdát, že je kniha plná násilí a sama o sobě horor. Není to tak, kniha je mrazivá, ale ne tím, že by tam židé umírali po tisících za den. Kniha je děsivá už jen tím, že vše, co v ní je napsané, je pravda pravdoucí. To nenechá skoro žádného člověka chladného.

Upřímně je pro mě těžké o téhle knize vůbec něco napsat. Tohle opravdu nejde, mohla bych ji tu chválit do aleluja, ale nenašla bych na ni žádné mínus, které by celkový dojem z knihy poničilo. Tahle kniha se nedá popsat v pár set slovech, na tohle by byla potřeba ještě alespoň jedna obsáhlá kniha. Proto nemůžu nic jiného, nežli ji doporučit a to všemi deseti. Jestli patříte mezi lidi, kteří téhle knize moc nevěří, rozhodně po ní už konečně sáhněte. Nebudete litovat.

Na závěr bych ještě chtěla napsat, že si velmi vážím pana Evžena Hilara, syna paní Dagmar, bez něho bychom nejspíš tuto knihu v naších zemích neměli a kdyby ano, byla by i u nás neprávem přisuzována Miep Diekmannové. Děkuji Vám za možnost si knihu přečíst, byla to pro mě lekce, budu na ni ještě dlouho vzpomínat.

Knize dávám stejně 5 hvězdiček, někdy je škoda, že jich nemůžu dát víc.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

Více o knize a samotné autorce naleznete na oficiální stránce Dagmar Hilarové - http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz/

RC review: Lovkyně snů - Vstříc temnotě

Autor: Lisa McMann

Překlad: Čeněk Matocha

Originální název: Fade

Série: Lovkyně snů

Díl: 2.

Žánr: Paranormálno, romantické

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: 

Některé noční můry nekončí…

Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…

Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny.
Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

Lovkyně snů

V tomto díle se opět setkáváme jak se starými hrdiny, tak i s novými, které by jste raději ani nechtěli znát. Hlavní hrdinkou je opět Janie, která na konci minulého dílu začala ‚pracovat‘ pro místní protidrogovou policii, poté, co díky propadnutí do snu, v minulém díle odhalila tajné doupě překupníka drog. Jenže tentokrát Janie nezůstane jen u snů, tentokrát se musí stát volavkou, protože v učitelském sboru na její střední škole řádí sexuální násilník. A aby toho nebylo málo, dozvídá se nové informace o svém daru a ne zrovna radostné.

Stejně jako v minulém díle je i v tomto jednou z důležitých postav i Cabel. Tajný přítel Janie, který je zároveň i jejím parťákem. Od první chvíle je proti rozhodnutí Janie, že se stane volavkou a jen těžce nese to, že proti tomu nemůže nic dělat.

V prvním díle jsem si Cabela zamilovala a v tomhle jsem ho měla ráda ještě víc. Líbilo se mi podkreslení jeho postavy, to že není jako každý druhý knižní hrdina. Je to prostě naprosto normální člověk, který má jak své dobré, tak i špatné dny. Díky tomu mi připadal víc reálný.

Vstříc temnotě

Sny jsou možností, jak utéct realitě, najdete v nich klid a mír. Žijete v nich tak, jak by jste chtěli a ne jak musíte. Snění je po dlouhých dnech lákavou představou a není snad nikdo, kdo by se na večerní hodiny, kdy si lehne do postele a usne, netěšil.

Tedy až na lovce snů. Pro ně jsou sny ostatních prokletí. Stačí jen, aby někdo v jejich blízkosti usnul a můžou se stát věci, které by nikdo v životě nechtěl zavinit. Je to prokletí i dar v jednom. Tito lidé mohou ostatním pomáhat, ale cena za tento dar je vysoká. Ovšem jen pro ty, kteří jím oplývají.

Překlad

Každého, kdo přečetl první díl už styl psaní nevyděsí. Je snadné si na něj znovu navyknout. Ovšem abych se tady tak trochu rozepsala, tak přecijen jednu chybu zvýrazním, i když ta je zcela na mé straně. Už zase jsem se hádala se jménem Cabel a to tak dlouho, než se z něj, pro mě, počas čtení stal Caleb. Tak pozor na to.

Hodnocení

Tak, jak jsem při čtení prvního dílu měla problém se začátečním vžitím do děje, v tomto díle jsem se skoro okamžitě začetla.

Autorka čtenářům nenechává moc prostoru k začátečnímu zvrávorání a ihned je vhazuje do děje. Což je rozhodně velké plus, vzhledem k tomu, že kniha nemá ani tři sta stran.

Již  u minulého dílu jsem zvýraznila fakt, že se autorka nezatěžuje zbytečnými popisy osob a míst a rovnou jde na věc. Což nejeden čtenář ocení, kniha tím získává na odlišnosti a vyniká mezi všemi možnými přemýšleními knihami, kde není stránka bez dlouhého popisu.

Když tu tak přemýšlím nad tím, jestli bych knize něco vytkla, tak mě nic nenapadá. I když je pravda, že si autorka mohla víc pohrát s hledáním násilníka-učitele. Takřka od poloviny knihy je jasné, kdo to je, takže to spíše zatěžuje další zápletky.

Na druhou stranu se mi velmi líbilo vykreslení vztahu Janie a Cabela. Autorka se nesnažila udělat z nich pár ala navždy a bez problémů spolu. Jejich vztah je reálnější, než většina knižních vztahů. Hádají se, jejich vztah není nekomplikovaný a to je rozhodně plus, protože upřímně ty bezproblémové knižní vztahy už začínají nudit.

Ačkoliv jsem z knihy měla strach, jsem příjemně překvapena. Vstříc temnotě je o něco lepší než první díl, ačkoliv ne o moc. Přesto jsem si děj stejně jako minulé užila a těším se na další díl, protože ze zjištění Janie jsem pěkně na nervy.

Knize dávám stejně jako prvnímu dílu 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelstvíFragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Eragon

Autor: Christopher Paolini

Překlad: Olga Staníčková

Originální název: Eragon

Žánr: Fantasy

Počet stran: 477

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2009

Anotace:

Jeden chlapec…

jeden drak…

svět dobrodružství

Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou... První díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Dračí vejce

Eragon je naprosto normální patnáctiletý chlapec, který spolu se svým bratrancem Roranem a strýčkem Gerem bydlí v malé vesnici jménem Carvahall. Celé dny pracuje buď na jejich farmě, nebo loví v lesích Dračích hor. Právě při jednom ze svých lovů najde opracovaný modrý kámen, který se rozhodne zkusit vyměnit za jídlo. Jenže nic není takové, jak se zdá. Kámen totiž vůbec není kámen, ale vejce a aby toho nebylo málo, rovnou dračí vejce a dráček si vybere Eragona za svého jezdce.

Eragon je jakožto hlavní hrdina opravdu sympatický, každý dospívající se z něj shlédne. Je vzpurný, všechno chce dělat podle sebe a tvrdohlavý.

Safira je Eragonova dračice a zároveň jeho nejlepší přítelkyně a opora. Je milá, sympatická a naprosto úžasná. Prostě si ji nelze nic jiného, než oblíbit. Ovšem dokáže být i hodně tvrdohlavá a stejně jako každý drak i hrdá. Ale vždy, když je Eragonovi nejhůře, tak pomůže. A navíc to její „Všechnu bude dobré, maličký.“ je něco naprosto úžasného. Ačkoliv je o hodně mladší, má v mnoha ohledech vyspělejší názory, než Eragon.

V knize se sice vyskytuje hodně postav a kdybych je měla všechny vyjmenovávat, byly bychom tu dalších sto let, ale přesto si pár jmen neodpustím. Rozhodně bych neměla vynechat Broma, který nebyl jen obyčejným starým vyprávěčem, ale dokázal toho Eragona se Safirou hodně naučit. Dále Arya, elfka, bez které by Safira nikdy nenalezla svého jezdce a Murtagh, o kterém nemůžu napsat nic jiného, než že je to má, hned po Safiře, nejoblíbenější postava z kniha. Je tajemný jak hrad v Karpatech, o svém životě se s nikým nebaví a přestože neudělal nic špatného, honí ho celé království.

Alagaësie

Tato smyšlená země je hlavním a zároveň i jediným dějištěm příběhu o Eragonovi. Je plná magických bytostí a to jak hodných, tak i zlých. Draci, Urgalové a Ra’zakové a spousty dalších můžete každým dnem potkat, ale u posledních dvou jmenovaných můžete jen doufat, že se s nimi do křížku nedostanete. Samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na elfy, trpaslíky a lidi, všechny tyto tři rasy přišli do Alagaësie přes mnoha staletími a nikdo nevím, odkud přišli.

Alagaësie je země plná tajemství a o mnohých z nich nemá nikdo ani zdání.

Filmová vs. Knižní verze

Určitě mnoho lidem neuniklo, že kniha byla i zfilmována. I když o zfilmování téhle knihy se moc mluvit nedá.

U většiny filmů, které jsou natočeny podle knih si nejdříve přečtu knihu, abych byla ve větším obraze. V tomto případě jsem to udělala obráceně a musím přiznat, že film se mi líbil a hodně, takže jsem po knize sáhla. A nestačila jsem se divit a rozhodně nebudu jediná. Film je cokoli, jen ne natočen podle této knihy. Připadalo mi, že filmaři využili jen jména a hlavní zápletku knihy.

Ale je pravda, že Safira se jim nadmíru povedla. Dá se říct, že ona je to jediné, proč se na film dokážu koukat jakž takž opakovaně.

Překlad

Sice mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha napsaná, ale nakonec jsem to dokázala a kniha mě po chvíli vtáhla do děje. Překlad je podle mě velmi kvalitní.

Hodnocení

Na knize je opravdu hodně vidět, že ji Paolini psal ve svých patnácti letech. Ačkoliv to posloužilo dobrým záměru v ohledu toho, že Eragon je alespoň o hodně realističtější, ukázalo to i stálou nevyspělost autora.

Přesto se tato kniha takřka přes noc jednou z mích nejoblíbenějších. Je čtivá, zajímavá, její příběh má hlavu a patu, má vymyšlené postavy do posledního chlupu a nikdy se nastane, že by se čtenář byť jen na chvíli nudil.

Paolini dokáže ve všech směrech zaútočit na psychiku čtenáře. Dokáže rozesmát, vyděsit i rozplakat. A to se cení.

Paolini dokáže svým barvitým popisem okolí nastartovat nejednu fantazii. Čtenář o ní nepřestane přemýšlet do chvíle, kdy ji dočte a i dlouho poté o ní přemýšlí.

Na závěr nemohu nic jiného, nežli tuto knihu doporučit a to všemi deseti.

Knize dávám 5 hvězdiček. Jsem si předem jistá, že další díly na tom nebudou o nic hůře.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství -ZDE.

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Monster High 2 - Můj soused Ghúl

Autor: Lisi Harrison

Překlad: Linda Bartošková

Originální název: Monster High – The Ghoul Next Door

Série: Monster High

Díl: 2.

Žánr: Fantasy

Počet stran: 248

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2012

Anotace: Na Merstonovu střední chodí normální studenti, ale taky monstra a příšery neboli sabotéři obvyklých vlastností. Cleo byla královnou školy mezi SOVáky i normáky na celé Merstonově střední, ale teď na celé čáře vítězí Frankie a Melody. Cleo naštěstí dostane příležitost fotit pro Teen Vogue a všechno se zdá být zase v pořádku… dokud se ostatní SOVáci nerozhodnou vystoupit ve filmu, který má dokázat, že vlastně vůbec nejsou nebezpeční. A tohle jim má získat svobodu? Proboha, to je ale směšné! A hlavně nebezpečné…

Freak je chic

Melody se na konci prvního dílu dohodla s Frankie, že ji pomůže ukázat lidem, že SOVáci nejsou zlí a to také míní udělat, jenže mají ještě větší starost a tou je Beka, zákeřná přítelkyně Bretta, která ukořistila nahrávku, která obsahuje přeměnu Jacksona na jeho druhé já. Melody musí urychleně vymyslet, jak jí zabránit v tom, aby ho pustila do světa a přitom neprozradit Frankie.

Frankie Steinová se vzpamatovává po přijití o hlavu, které mělo fatální následky pro celé SOVácké společenství. Ve městě vládne panika, začíná hon na příšery a mezitím se nakupí i další problémy, které je potřeba vyřešit. A vše nasvědčuje tomu, že nápad s nahráním videa, ve kterém by vypovídali příšery, je opravdu úžasný.

Cleo byla vždy středem pozornosti všech lidí. Byla královnou školy a nikdo by si k ní nic nedovolil. Ale najednou se všechno mění. SOVácká mládež se začíná více zajímat o Frankie s Melody a Cleo musí urychleně vymyslet, jak získat zpět své společenské postavení a pomoci ji k tomu má i rychle se blížící focení pro časopis Teen Vogue.

SOVáci

Každý už určitě slyšel o příšerách z filmů a knih. Drákula, Dr. Jekyll a mr. Hyde, Frankenstein a nebo třeba nějaká ta mumie. Každá z nich je jiná, ale jedno mají společné. Všechny děsí lidi k smrti a mnozí je i opravdu zabíjejí.

Jenže věděli jste, že i tyto příšery, měli své děti a nebyly vůbec tak zlé, jak se povídalo? Většina z nich se nechala zlákat lákadly filmového průmyslu a nechali natočit film, ve kterých měli hlavní role a ani zdaleka ne ty pozitivní. Lidé se jich začaly bát a lovit je a tak se SOVáci neboli sabotéři obvyklých vlastností stáhly do ilegality.

Lisi Harrison se narodila a vyrostla v kanadském Torontu, studovala filmovou vědu na univerzitě v Montrealu, ale po dvou letech školu opustila, protože pochopila, že chce být spisovatelkou a ne natáčet filmy. Proto přesídlila na bostonskou Emerson College, kde vystudovala tvůrčí psaní. Řadu let pracovala pro MTV, kde se podílela na přípravě televizních show, také psala sloupky pro nejrůznější noviny a časopisy. Je autorkou celé řady knih pro mládež a největší úspěch slavila se sérií Dívčí parta.

Překlad

Kniha je stejně jako první díl psaná v er-formě, což je opravdu dobrá možnost, jelikož je kniha psaná z hned tří pohledů a to Melody, Frankie a nově i Cleo. Kniha si zachovala ráz, který udal první díl.

Hodnocení

První díl nasadil laťku vysoko, nato, pro jakou věkovou skupinu byl napsán, proto jsem byla zvědavá, jak se vyvede druhý díl a závěr? Ale jo, šlo to. Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil a suverénně si pokračuje dál, jako by mezi díly nebyl žádný dlouhý rozdíl mezi vydáním. Čtenář je hned na začátku stržen do víru událostí a nezbývá mu nic jiného, nežli číst a číst, dokud nedojde ke konci, i když ten přišel na můj vkus až moc brzy.

Znovu a znovu opakuji, že se mi líbí, jak se pohledy střídají. Co kapitola, to jiný pohled na věc. I když se musím přiznat, že pohled Cleo mě občas opravdu hodně nudil. Připadalo mi, že co myšlenka, to její pocit nadřazenosti. Takové typy dívek nemám ráda a to jak v životě, tak i v knihách a filmech.

Stejně jako u prvního dílu měl svůj vlastní vyhrazený prostor v knize i specifický humor autorky. Byly to právě tyto momenty, kdy jsem měla pocit, že nečtu nic, v čem by byly příšery, ale prostě a jednoduše normální knihu o lidech, jako jsem já a kteří mají naprosto úžasné hlášky, přesně tak, jak to mám já ráda.

Přesto všechno ovšem kniha nepřekročila stín té první a zaslouží si tak stejné ohodnocení, jako její předchůdkyně.

Knize dávám 4 hvězdičky. Jsem rozhodně zvědavá, jak bude série pokračovat.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství CooBoo za možnost vyhrání recenzního výtisku Monster High.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství -ZDE.

RC review: Upíří deníky - Stefanovy deníky: Prokletí

Autor: L. J. Smith

Překlad: Milena Hordinová

Originální název: The Vampire Diaries - Stefan’s Diaries 3: The Craving

Žánr: Fantasy, upíři

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: Propadli jste zcela Upířím deníkům? Zajímá vás, jaké události předcházely jejich ději? Pak si určitě nenechte ujít další napínavou upíří sérii, ve které vás opět čeká velká dávka napětí, tajemna a romantiky. Stefan opustil New Orleans a odjel do New Yorku. Slíbil si, že se už nikdy nebude živit lidskou krví, a začal být znovu šťastný. Když už si ale myslí, že konečně opustil svou minulost, zjistí, že před bratrem nikdy nemůže uniknout. Damon má pro oba upíří bratry velké plány, ať se to Stefanovi líbí, nebo ne…

Rodině neutečeš

Stefan v předchozích dílech rozhodl o dalším osudu jak sebe, tak i jeho bratra Damona. Ze slepého nadšení z toho, že je volný tak nepřemýšlel nad tím, že jeho volba není tou správnou pro bratry. Poté, co se v druhém díle setkal s Lexi, která se v tomto dílu také objevuje, se rozhodl bojovat sám se sebou a už nikdy se nedotknout lidské krve. Odjíždí do New Yorku, aby začal svůj život od znova. Když jedné noci zachrání dívku ze zámožné rodiny, její rodina si jej vezme pod svá křídla. Ovšem na scénu přichází Stefanův zlý bratr a on je vtažen do víru událostí, které se mu vše, jenom ne líbí.

Prokletí

Dokážete si představit chvíli, kdy máte před sebou celou věčnost, ale nemáte ji s kým prožít? Nebo alespoň ne s někým, kdo by vás miloval. Od chvíle, kdy se Stefan probudil jako novorozený upír si konečně začíná uvědomovat, že ne vše jde podle toho, jak on si zamane a už vůbec ne, když jde o osobu, která má vlastní vůli. Dá se snad o chvíli, kdy po vás jde někdo, kdo je stejné krve říct, že to není prokletí?

Překlad

Kdybych napsala, že byl naprosto bez chybičky, rozhodně bych lhala, ovšem musím uznat, že překlad je podle mě zdařilejší, než u upířích deníků. I když ten rozrazil mě stále ještě pořád trochu štve, ale začínám si zvykat.

Hodnocení

Nijak se netajím tím, že se mi Upíří deníky nelíbí, ale přesto jsem neodolala a Stefanovy deníky si přečetla, hlavně kvůli tomu, že měli být v podobné vyprávěcí rovině jako seriál.

Pro mě osobně je tento díl tím nejzdařilejším z těch, které už je možné koupit. Příběh se mi zdál reálný až do hranic toho, co bylo možné jako realitu přijmout.

Na rozdíl od knih ze série Upíří deníky jsou tyto více akčnější a povahy Stefana a Damona odpovídají více seriálu, než knize. Což mi naprosto vyhovovalo, protože jsem se dokázala více vžít do děje.

Musím přiznat, že ačkoliv je celý příběh psán z pohledu Stefana, víc jsem si oblíbila Damona a to už v předchozích dílech a i když si u mě Stefan zlepšuje svou reputaci, stále ještě jsem mu neodpustila vše, co udělal svému bratrovi.

Jednu a pro mě opravdu podivnou věc bych vykla, proč jsou ty knihy tak krátké? Opravdu nevím, jak chtějí autoři všechnu jeho minulost vypsat, když na sebe knihy navazují s takřka sekundovou přesností a po přečtení třetího dílu jsme se dostaly jen o nějaký měsíc od proměny, pokud se nepletu. To chtějí psát až do důchodu a napsat nekonečnou sérii knih?

Je zajímavé, že tak, jak se mi Upíří deníky nelíbí, tak mám ty Stefanovy ráda. Jsou napsané naprosto odlišným stylem, který více upoutá a nejsou tolik nezáživné.

Další věc, která mě trochu naštvala je i otevřený konec, to mi až moc připomíná knihy ze série. Takže můžu jen doufat, že se to v příštím díle vyřeší s já nebudu muset přemýšlet o tom, jak to dopadne.

A kdybych měla knihu někomu doporučit? No, nejspíš bych ji doporučila všem, co četli nebo viděli Upíří deníky. Rozhodně nebudete litovat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože doufám, že to bude jen a jen lepší.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství -ZDE.

Zdroj obrázků - http://weheartit.com/