Review: Drakova přísaha

Autor: P.C. Cast a Kristin Cast

Překlad: Jana Kunová

Originální název: Dragon’s Oath

Série: Škola noci

Díl: 1. novela k sérii

Žánr: Paranormálno, romantické, upíři

Počet stran: 128

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Anotace: Drakova přísaha je samostatná povídka přidružená k cyklu Škola noci, věnovaná osudům jedné z jejích postav, bojovníka a učitele šermu Draka Lankforda. Odehrává se v devatenáctém století a vypráví o zapuzeném synovi anglického šlechtice, jenž se stal upírem, odešel do Ameriky a poznal svou budoucí manželku Anastasii. To z lásky k ní kdysi odpřisáhl, že bude svou nezřízenou sílu krotit milosrdenstvím. To pod vlivem této přísahy daroval život podivnému havranovi s lidskýma očima. Avšak nyní – tváří v tvář událostem odehrávajícím se v současnosti – svůj slib odvolává a nahrazuje novým: že už nikdy nikoho neušetří…

Série – vypadá to, že dokonce nekonečná – Škola noci je jedním z prvních upírských počinů, které využili slávy ságy Stmívání a také se jako jedna z mála udržela na vrcholu. Ačkoliv musím říct, že naprosto nechápu, jak to dokázala, protože já jsem nedočetla ani druhý díl. Hlavním znakem upírů v této sáze je tetování, které je mnohdy opravdu překrásné a avým způsobem poukazuje i nato, jaký je jeho nositel. To je asi to jediné, co mě na Škole noci uchvátilo, ale teď to není o ní.

„Vidím upíra, kterého bych mohla milovat.“

V tomto příběhu nečekejte Zoey, tu zde opravdu nenajdete. Jde tu jen a pouze o učitele šermu ve Škole noci, Draka Lankforda. V tomto příběhu se stanete svědky toho, jaký byl jeho život před přeměnou a kým vlastně předtím byl a také budete mít tu možnost z první řady číst o tom, jak potkal svou životní lásku, upírku Anastasii. Ovšem abych nebyla nespravedlivá, najdete zde i pár vedlejších postav, které možná na první pohled slouží jen k oživení děje, ale není to pravda. Mnohé z nich vás na těch necelých sto padesáti stranách pořádně překvapí.

Musela uposlechnout.

Musím říct, že k této novele jsem přistupovala s přímo nepřátelstvím. Nemyslela jsem si, že by mohla být nějak vynímečná. Hlavní knihy ze série jsou podle mě docela nepovedené a trochu nedomyšlené. Přesto jsem se k přečtení odhodlala a nebudu vám nalhávat, že za to nemohla obálka knihy. Bez ní bych se po ní asi ani neotočila. Obálka je opravdu povedená a je to to první, co vás na knize zaujme. V tomto případě nemůžu nic jiného než konstatovat, že ji za to děkuji. Kdyby jí nebylo, asi bych po knize nesáhla.

„Vy mě opravdu nemáte ráda.“

Jediné co musím knize vytknout je to, že je moc zrychlený děj. Ani jsem se nenadála a byl konec. Chtělo by to děj pořádně rozepsat, vím, že je to jen novela ke knihám, ale i tak mohla mít alespoň o padesát stránek více. Připadalo mi to, že autorky prostě psali jen proto, že museli, ne proto, že chtěli. Kdo ví, možná to tak i bylo, ale rozhodně by to nemělo být na první pohled vidět.

Čas jako by se zastavil.

Hlavní věcí, které mě na knize opravdu zaujala byly obrázky, které byly před každou kapitolou. Nebo chcete-li po každé ukončené kapitole. Díky tomu jsem si dokázala představit nějaké věci, které mi jinak nešli a úžasně to oživilo příběh. Takže ačkoliv většinou nemám ráda knihy, které jsou ilustrované, u této jsem to přivítala s otevřenou náručí. Bylo to vítané oživení. Hlavně ve chvílích, kdy jsem měla knihy plné zuby a jen tak se mohla v klidu dívat a sledovat obrázky.

Má laskavý výraz – je opravdu hezký.

Pokud patříte k lidem, kteří potřebují v knize potoky krve nebo samé dlouhé popisy okolí, raději ani po knize nesahejte. Ani jednoho se tu nedočkáte. Konec možná je trochu napínavějšího rázu, ale už od začátku knihy víte, že se k tomu schyluje a tak vás to ani nepřekvapí. To je také další mínus knihy. Ta předvídatelnost děje přímo bila do očí. Chtělo by to na tom trochu zapracovat.

„Jak si přeješ, kněžko.“

Přemýšlím nad tím, co bych měla napsat ke konci. Že to bylo něco naprosto dokonalého? Naprosto příšerného? Pravda je, že nevím, co si o knize mám přesně myslet. Chvílemi jsem se u ní bavila, chvíle mě všechno na ní otravovalo, ale je pravda, že velkou část čtení jsem jen tiše fandila a nadávala, jelikož jsem věděla, jak tohle nakonec dopadne.

Kniha mě překvapila. Nato, kolik měla knih toho udělala opravdu hodně, ale stále to nestačí. Byla rozhodně o hodně lepší než další knihy ze Školy noci, ale nebyla ani naprosto dokonalá. Myslím, že střed, do kterého se dostala, jí naprosto dokonale sedí. Věřím, že někomu se bude líbit tak, že pro něj bude dokonalá, ale pro mě nebyla.