Review: Město Ember

Autor: Jeanne DuPrauolová

Překlad: Jana Jašová

Originální název: The City of Ember

Žánr: dystopie

Počet stran: 236

Nakladatelství: Argo a Triton

Rok vydání: 2009

Anotace: Pochmurné město Ember, ztracené uprostřed Neznámých území a obklopené neproniknutelnou tmou, čelí postupnému rozpadu. Jeho obrovské podzemní skladiště se zásobami potravin a předmětů denní potřeby se pomalu vyprazdňuje, a tak obyvatelé strádají. Největší hrozbou pro Embeřany, nad nimiž se klene temná obloha a jimž jediné světlo poskytují reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.

Dvanáctiletá Lina Mayfleetová a její stejně starý spolužák Doon Harrow mezitím netrpělivě očekávají svůj velký okamžik: Den rozřazení, kdy si ze starostova sáčku vylosují první zaměstnání. Svobodomyslná Lina touží po práci, která by jí poskytla volnost, zatímco hloubavý Doon chce proniknout na místo, kde by mohl přispět k záchraně skomírajícího Emberu. Protože nepřízeň osudu může napravit jedině výměna vylosovaných papírků, bývalí kamarádi, které kdysi rozdělila malicherná hádka, se znovu sblíží. Když pak Lina objeví doma v komoře útržky dávného dokumentu, s Doonovou pomocí se ho pokusí vyluštit. Je to opravdu vzkaz od zakladatelů města, bájných Stavitelů, kteří v něm popisují cestu z temnoty? Pokud ano, co přesně v něm stálo předtím, než ho dostala do rukou – a hlavně do pusy – Linina sestřička Poppy? A proč se nikdo z dospělých, komu se chlapec a dívka se svým objevem svěří, nemíní těmito dohady zabývat? Lina s Doonem se nakonec pustí do hledání na vlastní pěst, ale výsledek jejich úsilí jim místo vděku spoluobčanů přinese jen vyhlídku na uvěznění v městské Cele. Zdá se, že jediným možným řešením je útěk… jenže co bude potom?

Postavení města Ember mělo být něco mimořádného. Zkouška toho, jestli lidstvo vydrží i to největší katastrofu, když bude zavřené hluboko v zemi v uměle vytvořeném městečku. Všechno šlo podle plánu, ovšem jen do doby, kdy Emberský starosta přišel o rozum a na pomocnou skříňku, kde je napsané, jak se dostat ven, zmizela. Nikdo o ní od té doby neslyšel a všichni na ni již zapomněli. Ovšem najednou se objeví a to v ruce dvanáctileté dívky.

Lina doběhla až k ní.

Lina Mayfleetová je dvanáctileté děvče, která právě dostalo svou první práci. Užívá si své vyvolené práce, ale jen do chvíle, než se začne dít něco, co může mít katastrofální důsledky na celé společenství. V Emberu vynechává elektřina, dochází potraviny a katastrofa není daleko. A zdá se, že jedinou možnost záchrany má v ruce právě Lina. Je to papír s instrukcemi, které udávají přesný postup toho, jak se dostat na povrch. Jenže nejenže Lině nikdo nevěří, ale jejím jediným stoupencem se stává její starý kamarád Doon. Poslední člověk, od kterého by něco takového čekala.

„Co třeba malovat?“

Knihu města Ember jsem poprvé objevila skoro před rokem. Stále jsem si říkala, že si ji prostě musím přečíst a tak jsem neodolala a jakmile jsem ji v knihovně viděla, musela jsem si ji půjčit a to bez rozmyslu. A po rozhovoru s mou matkou by jste nejspíš i pochopili, že jsem o ní básnila celou cestu domů a ještě chvíli před tím, než jsem si ji vůbec přečetla.

Jako první bych chtěla, stejně jako normálně, vyzdvihnout obálku, protože ačkoliv se to na první pohled nezdá, je opravdu trefná, v souvislosti s dějem, protože žárovky vlastně celý příběh začaly. A o žárovky a vůbec o světlo jde v této knize asi nejvíc. Takže symbolika je jasná a myslím, že tahle kniha by ani žádné divnou a přeplácanou obálku k životu nepotřebovala.

„To nevím.“

Ovšem prvním kamenem úrazu je to, že kniha rozhodně není pro dospívající a ani pro dospělé. Je psaná hlavně pro děti. Právě proto není příběh ani moc těžký a děj se dá lehce předem odhadnout a stejně tak i to, jak celý příběh skončí a jen tak mezi námi, už skoro od začátku je jasné, že kniha neskončí nijak tragicky.

Ale abych byla upřímná, tahle kniha, ačkoliv je psána spíše pro děti a také tomu odpovídá její logika, rozhodně není knihou o ničem. Možná Vás v ní nečekají zvraty a na každém kroku, většinou, nejde o přežití, ale kniha rozhodně má hloubku a to hlavně v tom, že dětem v mírném obalu ukáže, co vlastně v jádru je naše země.

Další den byl nácvik zpěvů.

Kniha rozhodně neslouží k dlouhému dumaní o nesmrtelnosti chrousta, nechce aby jste při příběhu přemýšlela tak, až se vám začnou zavařovat mozkové závity a stejně nic nakonec nevykoumali. Kniha je naprosto odpočinková a přemýšlet o ní naprosto nemusíte. Já jsem například celou dobu měla v mysli jen to, co budu číst potom a přemýšlela pomalu i nad blbostí světa a přesto jsem knihu pochopila.

Věc, která mě naprosto nadchla bylo to, že v knize nenajdete ani náznaky romantických scén, což je osvobozující, protože kolem vztahů se motá pomalu každá druhá kniha a už je to únavné. Každé oživení je proto vítáno, nebo alespoň mě to tak připadá. Někdy je prostě hrozně dobré, když máte knihu, kdy nemusíte pořád přemýšlet nad tím, s kým nakonec skončí hlavní hrdinka a kdo ji do té postele dostane a kdo ne.

Lizziie se rozzářili oči.

A na závěr, co bych asi tak měla napsat? Město Ember je prostě odpočinková kniha, která nenadchne, ale ani neurazí. Dá se při ní odpočinout a nechat se vtáhnout do děje. O tom kniha také je. Má rozvíjet fantazii a přitom i nadchnout. Má fantazie pracovala na plné obrátky a nápad mě nadchnul, tak snad na tom budete obdobně.