Review: Zlodějka knih

Autor: Markus Zusak

Překlad: Vít Penkala

Originální název: The Book Thief

Žánr: Paranormálno, historický

Počet stran: 526

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2009

Anotace: Začínáme rokem 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce…

Liesel je malá dívka, která žije na malém městě se svými adoptivními rodiči, špatně spí, moc jí nejde čtení, hrává na ulici fotbal s kamarády odvedle. Mohlo by to být obyčejné dětství, kdyby to městečko neleželo uprostřed Německa. Liesel chodí do Hitlerjugend, zdravívá pravicí nepřítomného Führera a krade knihy. Jinak řečeno to obyčejné dětství není: promluví do něj bomby, neštěstí a smrt. Smrt ostatně v knize promlouvá pořád: co by to taky bylo za příběh, kdyby neměl vypravěčku?Nechte se zlákat jejím vyprávěním: účinkuje v něm to děvče, harmonikář, židovský boxer, Němci a zloději. Dozvíte se z něj, že i smrt má srdce.

Druhá světová válka byla a stále je ožehavým tématem. Mnoho autorů se rozhodlo napsat knihy z doby, kdy propukali boje a tyto knihy bývají dodnes velmi žádané. Markus Zusak na tuto dobu vsadil a napsal o ní knihu, která se vymyká všemu, co bylo doteď napsané. A to nejen tím, že si jako vypravěčku vybral smrt.

~ Drobná informace ~

Zemřete

Liesel Memingerová – nebo chcete-li Zlodějka knih – se přistěhovala do Himmelstrasse v Molchingu v roce 1939 ve svých devíti letech. A to ke svým pěstounům, Rose a Hansi Hubermannovým. Liesel se k nim měla původně nastěhovat i se svým bratrem, ten ovšem cestu vlakem nepřežil a tak jí nezbývá nic jiného, nežli u nich být sama. Ovšem na svého bratra si sebou nese vzpomínku, první knihu, kterou kdy dostala. A to rozhodně ne poctivě – Hrobařovu rukověť ukradla. A tak se dostáváme k prvnímu a zásadnímu kroku v knize. Hans Hubermann začíná Liesel učit číst a to ve sklepě. Sklepě, který v knize hraje zásadní roli.

~ Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší ~

Kluk, který vás miluje.

Dalšími a podle mě i důležitými lidmi jsou Max a Rudy. Dva ze tří důležitých mužů v Lieselině životě.

Max je žid, kterého Hans skryje v jejich sklepě. Ano v tom sklepě, který hraje v příběhu důležitou roli. Max se s Liesel spřátelí a ona se stane jeho pravidelnou navštěvovatelkou. Jeden v druhém nalézají oporu.

Rudy je nejlepším kamarádem Liesel a to snad od první chvíle, kdy se ti dva poprvé setkali. Popisování Rudyho povahy by bylo na dlouhé lokte, on je prostě nepopsatelný a mnohdy na zabití.

Co takhle pusu, Saumensch?

Zlodějka knih je zajímavá kniha, která je opravdu dobře napsaná a kvalitně vymyšlená, ale mnohdy její děj skřípe a to hodně. Měla jsem opravdu hodně chvil, kdy jsem si řekla, že už dál nečtu, ať to po mě už nikdo nechce. A nejen kvůli tomu, že bych brečela, nebo bych už ze strachu nechtěla dál číst. Většinou to bylo proto, protože jsem prostě nedokázala dál číst ty blbosti, které knihu naprosto ničili. Přesto měla v sobě kniha něco, co mě nutilo k dalšímu čtení a to něco mě nepustilo až do chvíle, kdy jsem měla knihu za sebou.

~ Rudyho hlas ~

Udělal jsem to schválně.

Přestože jsem si nejdřív myslela, že je příběh v knize jednoduchý, rozhodně tomu tak není. Příběh není jen o Liesel, Rudym, Maxovi, Hansi a dalších, ale i o samotné smrti, která se jednou za čas přihlásí i se svým kouskem do mlýna. Tak se dozvídáme souvislosti k ději a také dostáváme předem ukázky toho, co nás v knize nemine. Což bylo hlavně v jednom případě na škodu, protože jsem se poté celý zbytek knihy třepala z toho, jak jsem se bála, kdy to příjde.

~ Hezká představa ~

Jedna byla zlodějka knih.

Ten druhý kradl oblohu.

Přestože je druhá světová válka tak trochu jen kulisou k nádhernému příběhu, autor se sem tam dostával i k tomu, aby ukázal i aspekty lidského chování, které bylo v nacistickém Německu řekla bych normální. Ukazoval čeho jsou lidé schopni, poukázal na rasové nenávisti a hlavně na to, že mnohdy je za odlišnost bráno jen jiné vyznání, ačkoliv barva pleti může zcela odpovídat. Autor bez přemýšlení poukázal na pocity nadřazenosti, válku milovnosti a naprosté až fanatické oddanosti, které byly v době, kdy vládl Hitler v dennodenním pořádku.

~Zlodějka knih – poslední věta  ~

Nenáviděla jsem tahle slova a milovala jsem je, a doufám, že se mi povedly.

Zlodějka knih není knihou radostnou. Při tématu druhé světové války to snad ani nejde. Přesto vám některé scény s Liesel a Rudym vykouzlí úsměv na tváři. Ale také vás většina ze scén rozbrečí. Kdyby nebylo chvil, kdy jsem knihu s klidem odložila a neměla jsem potřebu se k ní třeba dva vracet, kniha by na mě udělala větší dojem. Takhle mám pocit, že jsem od ní čekala více, než jsem měla. Přesto pro mě byla zajímavou zkušeností si po dlouhé době zase přečíst knihu, která mě zcela neuchvátila.

Přes to všechno si ovšem stojím za tím, že Zlodějka knih je kniha dobrá a rozhodně si ji ještě někdy v budoucnu přečtu. Možná na ni poté i změním názor. Kdo ví.

~ Poslední vzkaz od vaší vypravěčky  ~

Lidi mě děsí.