RC review: Žena v černém

Autor: Susan Hillová

Překlad: Jan Kozák

Originální název: The Woman in Black

Žánr: Horor

Počet stran: 143

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2012

Anotace: Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají.

 Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit.

 Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes?

To nejlepší, co bychom mohli očekávat od viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky.

Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte?

Tajemství domu

Arthur Kipps je mladý britský právník, který dostane od svého společníka možnost, jak zlepšit své postavení ve firmě. Dostane na starost vyřízení pozůstalosti zesnulé klientky firmy, paní Drablowové. A tak se vydává do městečka Drythin Gifford, plného pověrčivých lidí, ovšem jejich řečem neřečem nepřikládá velkou váhu. Vše se ale změní ve chvíli, kdy na hřbitově spatří pohublou, smrtelně bledou ženu v černém. Arthur se rozhodne všemu přijít na kloub, ale netuší, že její zjevení byl jen začátek.

Knižní horory

Asi nejznámějšími horory jsou ty filmové. Najdete v nich vše, co filmaři považují za dostatečně děsivé. Potoky krve, umírání jak na běžícím páse. Většina filmových hororů končí pro nedostatek herců. Ale co je na tom děsivého, nevím jak vy, ale já se u většiny filmů jen směji nad tím, co filmaři nevymyslí.

Knižních hororů je opravdu málo, tedy těch dobrých. Určitě jste alespoň jednou za svůj život slyšeli jméno, Stephen King, který je právem považován za krále hororu. Jenže musím říct, že Susan Hill mu šlape na paty.

Susan Hill je britská autorka se narodila roku 1942 ve Scarboeough v Yorkshiru. Od roku 1963 se věnuje vlastní tvorbě, kromě příspěvků do novin a časopisů napsala přes třicet titulů – románů pro dospělé, knížek pro děti, povídek. Pro Daily Telegraph psala pravidelný sloupek, zajímá se o divadlo. Napsala hru pro děti a několik rozhlasových her pro dospělé. Divadelní adaptace jejího pozoruhodného románu „Žena v černém“ se hrála několik let ve West Endu. Susan Niklová založila nakladatelství Long Barn Books, řídí literární časopis a podíl na obchodě s dárkovými předměty. S manželem a dvěma dcerami žije ve venkovském sídle v Gloucestershire.

Překlad

No, myslím, že překladu nejde nic vytknout. Tedy až na to, že ta dlouhá souvětí opravdu hodně kazila dojem knihy. Krátké a výstižné věty jsou lepší k udržení napětí.

Hodnocení

Ženu v černém jsem začala číst s tím, že to rozhodně bude cokoli, jen ne strašidelná kniha. Rozhodně nepatřím mezi strašpytle, přesto jsem se raději pojistila. Knihu jsem začala číst v poledne, abych ji stihla přečíst za jedno odpoledne, kdyby náhodou. I přesto jsem měla při čtení pocity, jako by mě někdo sledoval, naskakovala mi husí kůže a při každém hlasitějším zvuku jsem sebou cukala. V noci jsem usínala zachumlaná do peřiny a čekala na chvíli, kdy uslyším skřípění houpajícího se křesla. A to jsem knihu četla při světlo, nedokáži si představit, co by to se mnou udělalo, kdybych ji četla v noci. Nejspíš bych pár dní nevylezla z domu a z postele před východem slunce.

Jako první, když jsem knihu uviděla, jsem přemýšlela nad tím, jestli je opravdu možné napsat dobrý hororový příběh na méně než sto padesáti stranách. Susan Hill mě přesvědčila o tom, že jde vše, když se chce a hlavně, když to umíte.

Ovšem kdo čeká, že na něj vybafne duch hned na první straně, ten se mílí. Kniha začíná ve chvíli, kdy je Arthur Kipps již starším mužem, který začíná vzpomínat na události, kterým se zbytek knihy.

Bohužel snad hned od začátku mi bylo jasné, jak některé linky v příběhu skončí, ale ani tak jsem mnohdy nedokázala zastavit proud slz a to hlavně na konci. Vyústění děje bylo velmi nápadité a smutné, ovšem například mě došlo o hodně dříve vše, co mělo být až za dlouho prozrazeno, takže jsem jen čekala na to, jestli byly mé myšlenky správné.

Rozhodně stojí za zmínku i to, že všem, co neholdují knihám mají možnost si Ženu v černém vychutnat v kinech. Na konci února se u nás začala promítat filmová verze této knihy. Za zmínku stojí hlavně to, že v roli Arthura Kippse se objeví Daniel Radcliffe, kterého znáte v filmů o mladém čaroději s jizvou na čele. Takže pokud neradi čtete, podívejte se alespoň na film.

To nejlepší nakonec. Knize dávám 4 hvězdičky, protože ta dlouhá souvětí byla na obtíž.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství -ZDE.